Příběh Anny Frankové dodnes děsí i inspiruje. Nahlédněte do domu, kde se skrývala před nacisty

Čtyři malé místnosti nalepené na rodinnou továrnu a půda. Na tento prostor se na víc než dva roky omezil život Anny Frankové a sedmi dalších lidí, kteří se za druhé světové války ukrývali před nacisty v nizozemském Amsterdamu. Deník dospívající dívky se stal jedním z nejznámějších svědectví o válečném utrpení Židů. Do zrenovovaného domu Anny Frankové se vypravil reportér Zdeněk Novák.

„Muzeum Anny Frankové má dvě části. Než vstoupíte do vlastního tajného přístavku, ve kterém se osm lidí přes dva roky skrývalo před nacisty, projdete muzejní částí, která ukazuje život Židů během druhé světové války,“ vysvětluje mi na začátku prohlídky pracovnice muzea Annemarie Bekkerová.

„Šlo nám o to, abychom především mladším návštěvníkům přiblížili druhou světovou válku v širším kontextu – co se dělo a jak k tomu mohlo dojít. Myslíme si, že je to důležité i pro lepší pochopení tohoto místa,“ dodává.

Přes den šeptat…

Expozici tvoří hlavně dobové fotografie a deníkové zápisky Anny Frankové. „Popisuje, co už Židé nemohou, že nesmí do veřejné dopravy, do parků, bazénů, do divadla a do obchodů. Nesmí se stýkat s nežidovským obyvatelstvem a další a další omezení,“ říká Annemarie.

Obě části domu dělí knihovna v kanceláři bývalé továrny Annina otce. Za ní je strmé schodiště a čtyři místnosti tajného přístavku, do kterých se svět osmi lidí smrštil poté, co nacisté první členy rodiny Frankových povolali do „táborů na východě“, jak o nich Anna píše v deníku. Do táborů, ze kterých se nikdy nevrátilo šest milionů Židů.

Logo

Pokoje jsou prázdné, bez nábytku. Jen v tom Annině zůstala část výzdoby – fotky herců, ale i myslitelů, které si na stěny sama nalepila. Jak vypadal život v úkrytu, si můžu přečíst z Anniných deníkových zápisků, které jsou tu umístěny na zdech: „Přes den musíme šeptat, jinak by nás lidé ve skladu mohli slyšet,“ píše Anna.

Život na prahu smrti

„Přes to všechno z deníků cítíte, že i tváří v tvář velkým dějinám člověk prožívá drobné bizarnosti každodenního života,“ upozorňuje jedna z návštěvnic, mladá Australanka Tegan na to, čím ji deníky a příběh Anny Frankové oslovily.

V domě, kde se skrývala rodina Anny Frankové, je dnes muzeum. Chce především mladým lidem skrze její příběh představit nacistický holocaust

V denících totiž nečteme jen o tom, jak dvěma rodinám i přes pomoc lidí zvenčí postupně docházejí potraviny, ale i o vývoji vztahů mezi obyvateli tajného přístavku nebo o duševním vývoji dospívající židovské dívky uzavřené nejen čtyřmi místnostmi.

„Četla jsem deník Anny Frankové na střední škole a bylo to emočně hodně silné, protože to popisovalo věci, které jsem jako náctiletá sama prožívala. Ale zároveň jako by se to dělo v úplně jiném světě, než byl ten můj – život privilegované bílé ženy,“ poznamenává Tegan.

Není to jen minulost

Tajný přístavek své obyvatele nakonec neuchránil. Nacisté je našli jen krátce před osvobozením města spojenci a než válka skončila, sedm z osmi obyvatel přístavku zemřelo v koncentračních táborech.

Čtěte takéRodinu Anny Frankové možná nikdo neudal. Nacisté ji našli náhodou, píše se v nové studii

„Měli bychom si připomínat, že se něco takového stalo, a uvědomit si, že se to děje i dnes. Dívat se pohledem lidí, kteří tím trpěli a stále trpí,“ myslí si Alley, další z návštěvníků muzea. „Byl jsem hodně naštvaný, že se něco takového vůbec mohlo dít. A pak z toho zbyl jen smutek. Hodně mě to vyčerpalo, ale zároveň je to ohromná zkušenost.“

„Pro mě bylo nejsilnější poznat její sny. Uvědomit si, že ze světa zmizelo šest milionů lidí – i s jejich sny a touhami. A že těm lidem uprostřed všeho toho děsu šlo o víc než jen o holé přežití,“ uzavírá Australanka Tegan.

Jak je poznat z jejích slov, příběh Anny Frankové může i dnes lidi pozitivně inspirovat.

Logo
autoři: Zdeněk Novák , and

Související

  • Tma a stísněný prostor. Anna Franková se v Amsterdamu ukrývala dva roky

    Chtěla být spisovatelkou už jako mladé děvče a její knížka oslovila miliony čtenářů po celém světě. Jmenovala se Anna Franková. Ve svém deníku popisuje ukrývání dvou židovských rodin v jednom domě v Amsterdamu. Vydání knížky se nedočkala. Je to právě 70 let, co zahynula v koncentračním táboře Bergen-Belsen měsíc před jeho osvobozením. V domě, kde za války žila, je stále cítit úzkost, kterou rodiny Frankových a Pelsových zažívaly.

  • Nadace Anny Frankové protestuje proti únikové hře napodobující její úkryt před nacisty

    V Nizozemsku vyvolala rozruch úniková hra, která napodobuje úkryt rodiny Frankových. Annu Frankovou, 13letou židovsku dívku, zná svět jako autorku slavného deníku. Psala ho v zadním traktu jednoho z amsterdamských domů, ve kterém se s rodinou a přáteli skrývala před nacisty. Němci ale nakonec úkryt objevili a odvezli je do koncentračních táborů. V Bergen-Belsenu Anna na jaře 1945 zemřela.