Pražský filmový kufr? Některé filmy dětských tvůrců by strčily do kapsy řadu profesionálů, hodnotí kameraman Berkovič

Jak si kameraman získává důvěru herců?

Herci jsou nositelé emocí, příběhu, a vy herce potřebujete, aby byli součástí věci. Každý herec má představu o své roli, jak to bude vypadat, ale realita natáčení je jiná. A od toho má kameraman sloužit, je to člověk, který srovnává hladiny. Režisér nebo režisérka má nějakou představu a vy do toho také vnášíte svůj pohled, který musí být ruku v ruce s tím, jak si to přeje tvůrce. A herci, to je ten zázrak.

Čtěte také

Olga Sommerová uvádí nový film Juráček je můj osud. Čím ji musí žena zaujmout, aby o ní natočila dokument?

A co když jsou herci, kteří se takzvaně nemusejí?

To se často nestává, jsou to profíci, už přípravy by měly zaručit, aby se nic takového na place nestalo. Ale obzvlášť čeští herci jsou opravdu profíci.

Kdybychom teď otevřeli Pražský filmový kufr, co bychom viděli?

Viděli bychom úžasnou videotéku, filmotéku, myslím si, že na stránkách Pražský filmový kufr bude přes tisíc filmů.

A to jsou filmy dětí od osmi let?

Přesně tak. Jsou to filmy dětí s možnostmi, které mohou mít už od předškolních let, kdy je vede kantor. Ale je to ucelená sbírka, festival, do kterého děti v tomto rozmezí dávají svoje výtvory. Jde o to, že máte skrze festival, kde děti něco tvoří, vypráví příběhy, vhled do skupiny těchto dětí, od předpuberťáků až po puberťáky.

A vy jste porotcem?

Ano, už asi sedm let, letos je to osmý ročník. Každý rok máme k dispozici kolem 250 filmů, které musíme všichni vidět. Porotců je nás asi 12, jsou to všechno filmoví profesionálové – režiséři, dokumentaristé, střihači a střihačky. A máme možnost vidět tuto generaci, která to jednou tady převezme, takže víme, z čeho vycházejí, což je důležité k tomu, abychom takové věci vnímali, abychom viděli, jaké věci je trápí.

Děti těmi filmy chtějí vyjadřovat věci, které jsou pro ně náročné a naše společnost by se tomu měla věnovat, měla by vidět, jak děti přemýšlí a uvažují. Uvědomuji si, jak je důležité umět je vnímat, poslouchat, protože jsou bezelstné, vyprávějí příběhy takové, jaké jsou. A některé filmy jsou tak skvělé, že by strčily do kapsy řadu dnešních profesionálů. A to je ta podstata.

Děti těmi filmy chtějí vyjadřovat věci, které jsou pro ně náročné a naše společnost by se tomu měla věnovat, měla by vidět, jak děti přemýšlí a uvažují.

Na co děti nejčastější točí? Vezmou si třeba mobil?

Přesně tak. Každé dítě má k dispozici mobilní přístroj, na který může natáčet. A často se to tak děje.

A vy jako porotce jste touto optikou schopen pochopit víc dětskou duši, mladou generaci, radosti, ale také jejich strachy?

O to právě jde, to si myslím, že je ta nedílná součást. Nejenom že hodnotíme technologii a jakým způsobem děti vypráví. Jsou konfrontovaní s filmy, od rána do večera sedí na youtubech, vnímají, jak se dneska vypráví. A my tak vnímáme, o čem filmy jsou, reflektujeme, v jaké společnosti se ocitáme.

Čtěte také

Šok nastává postupně. Rozměr katastrofy na Ukrajině si neumíme představit, říká režisér filmu Válečný zpravodaj

Dozvídáme se, co jsme zač, co je trápí a jak se z toho chtějí vymanit. Dneska děti ve filmech často berou do ruky zbraň, to znamená, že se chtějí vymanit z toho, že tady je nějaké ohrožení a že oni jsou schopny se tomu ubránit. Nebo to jsou věci, které se týkají hororů, děti na základě toho, že zkouší, jak někoho vyděsit, hledají způsob, jak se toho přestat bát, když to pak vidí ve filmech.

V listopadu chystáte konferenci České asociace kameramanů, která by měla být přelomová. V čem přelomová?

Chceme přelomit pohled na filmaře v České republice. Vytvořili jsme koalici našich asociací – režisérů a scenáristů, střihačů a střihaček, a kameramanů, kteří potřebují dát najevo, že jsou tady, že se jich týkají záležitosti, které souvisí s tím, v jakém stavu je filmový průmysl jako celek. Chceme si o tom povídat.

Chcete se do toho po letech vnořit, abyste měli třeba měli nějaké větší sociální jistoty?

Nejde jen o sociální jistoty, ale o celý způsob nahlížení na segment. Jde o to, že lidé, kteří pracují 12 až 14 hodin denně, nemají na nic nárok, všechno si musejí vyřešit sami, což je způsob podnikání, je to jejich volba.

Ale je tady nadprodukce a velká poptávka po natáčení, celý systém se zrychlil, digitál to umožňuje. Každý se spoléhá, že každý může být kameraman, zkracuje se doba pro vznik díla. To, co dříve trvalo 40 dnů, natočíte za 18 dnů. A v úpěnlivé práci, je to náročné… Rádi bychom, aby kvalita vyměnila kvantitu. Aby byl větší čas na přípravy, aby se pozvedla kvalita v kinematografii.

Jakým způsobem pracují zahraniční produkce? Poslechněte si celý rozhovor.