Pohybový aparát je vystaven naší vůli i zvůli, odráží se na něm naše zacházení. Práh bolesti si můžeme nastavovat, říká fyzioterapeutka

Vím, že v poslední době řešíte nejčastěji důsledky psychické zátěže na fyzické úrovni. Proč tomu tak je?

Domnívám se, že to je velkým tlakem, který je na dnešní společnost vystavovaný. Ať už je to prostřednictvím médií, protože většina zpráv je záporná, možná je to i obecně tlakem na to, aby lidé podávali větší výkony, víc vydělávali, byly společensky úspěšný. Těžko říct, ale důsledky jsou na pohybovém aparátu poměrně zřetelné a přibývá pacientů, kteří přicházejí s bolestí z tohoto důvodu.

Dá se to tedy říci, možná trošku vulgárně, že kvůli Gaze mě můžou začít bolet záda, nebo kvůli Ukrajině klouby?

Čtěte také

Nejlepší fyzioterapeut je ten, který neléčí, ale předchází zraněním, říká Novotný

Nevím, jestli přímo klouby, spíše oblasti, ale je to tak. Můžete mít bolesti ramene, můžete mít bolesti za krkem, můžete mít bolesti v kříži.

Takže na pohybovém aparátu se odráží převaha záporných informací, je to tak?

Záporných, ale i kladných. Pohybový aparát je absolutně vystaven naší vůli, tudíž i zvůli. Jak s ním zacházíme a jak na něj působí i naše okolí, to nám ukazuje a odráží. Pohybový aparát nemá jinou možnost než bolest.

Někde začne něco bolet a většinou bolí místo, které je nějakým způsobem přetěžované, víc zatížené anebo třeba je po dávném traumatu, které se zhojilo, ale zůstala tam nějaká jizva nebo porucha ve vazu.

Mobilní palec

Říkala jste, že i pozitivní informace působí pozitivně, pro každého je to něco jiného, někdo se zamiluje, jiný vyhraje ve sportce. Znamená to, tak ho pak přestane bolet koleno?

I to je možnost. Anebo dostane dobrou známku ve škole nebo je zařazen do nějaké skupiny, kam se chtěl dostat. My fyzioterapeuté máme takovou, myslím si pozitivní úchylku, že jsme zvyklí posuzovat, jak lidé na ulici chodí, stojí, jak se drží, co mu asi třeba může být.

Čtěte také

Tabák i technologie. V Česku je nejvíc závislých dětí v Evropě. Jak poznat, že je dítě závislé?

Když jdeme společně na nějakou výstavu, jde nás třeba pět fyzioterapeutů, tak za chvíli zjistíme, že nekoukáme na obrazy, nekoukáme na exponáty, ale sledujeme, jak stojí lidé před nimi.

Pro vás musí být „chuťovka“ třeba metro, protože tam všichni sedí skrčení, dívají se do chytrého telefonu. Řekl bych, že to je převaha cestujících.

Je to tak. Zrovna včera jsem nad tím přemýšlela, protože metrem se pohybuji hodně často v různých časových momentech. Zjistila jsem, že do osmi hodin ráno jsou všichni na mobilu.

Jakmile jedete po půl deváté, už to taková převaha není. Proč to je, nevím, ale v každém případě ta omezená motorika a omezená situace v pohybovém aparátu na displej mobilu se skutečně projevuje v četnosti bolestí v pohybovém aparátu.

Takže to, že mnozí textujeme palci, to se také projevuje?

Ano, projevuje se to překvapivě. Dříve jsme měli pacienty s tenisovým loktem převážně u těch, kteří hráli tenis. Teď je to tak, že přichází pacienti s tenisovým loktem nebo mobilním loktem, mobilním palcem právě z této motoriky.

Metoda Karla Levita?

„Ten, kdo léčí jen v místě bolesti, je ztracen.“ Cituji slova neurologa profesora Karla Levita, od kterého jste se učila. V čem spočívá nebo z čeho vychází jeho metoda?

Na prvním místě bych uvedla, že mi on vždycky kladl na srdce, když jsme spolu vyučovali, a vedl mě k tomu, abych vyučovala dál, tak říkal: „Nikdy neříkej, že je podle mě nazvaná metoda.“

On spoustu věcí četl, učil se, diskutoval, publikoval a shromažďoval. On si od každého autora vzal to, co se mu do jeho způsobu práce hodilo anebo našlo uplatnění. Takže já bych to neuvedla jako jeho metodu, ale jeho přístup v medicíně.

Čtěte také

Psychická bolest je někdy horší než fyzická. Je těžké přijmout špatnou zprávu, vypráví Sestra roku Vaicová

On byl neurolog, neuroradiolog a zabýval se funkční patologií pohybového systému. To bylo to komplexní funkční nazírání na celý pohybový aparát jakožto odraz celého organismu.

Ten funkční přístup a v tom ztracen neztracen znamená, že přijdete s bolestí kolene a bylo by chybou zaměřit se z hlediska vyšetření pouze na to koleno. Je potřeba vyšetřit celý pohybový aparát.

Právě funkční přístup a funkční myšlení znamená to, že hledáte vztah mezi jednotlivými částmi pohybové soustavy a současně musíte umět posoudit třeba i vliv vnitřních orgánů. To, že někoho bolí loket nebo rameno, může mít původ i třeba v onemocnění vnitřních orgánů.

Co přináší dokument? Vyhmátnout, omakat, pochopit.

Přináší vhled do osobnosti pana profesora Karla Levita, a to jak v jeho praxi s pacienty, tak i v jeho domácím prostředím. Je tam třeba takový moment, kdy dělal knedlíky a jak je tam patlal dohromady rukama, tak říkal: „I tady je strašně důležitá palpace a umět to ohmatat, omakat a vyhmátnout, kdy je knedlík dostatečně tuhý a co mám ještě tady upravit a podobně.“

Kult dokonalého těla

Proč je pro většinu z nás tak těžké přijmout nebo uvědomit si, že tělo a duše jsou neoddělitelným celkem?

Řekla bych, že jeden z důvodů je to, že kult těla, kult dokonalého těla, dokonalého zjevu bez známek stárnutí a opotřebení, je tak silný, že jednak většina z nás toho není schopná, protože tělo se v průběhu života mění, takže se možná radši přestáváme vnímat.

Myslím si, že i to, že převaha pozornosti je do virtuálního světa, nás také odosobňuje od fyzického těla. Dále se domnívám, že příčinou je, že chceme všechno hned. To znamená, chci zhubnout, chci to hned. Podívám se, jakou tabletu si k tomu můžu vzít.

Čtěte také

Kondiční trenér hokejistů Hamršmíd: Do extrémů nezacházíme. Těší mě, když si kluci přidají fázi mimo režim

Nelíbí se mi, že mám tady o tři vrásky víc. Chci je pryč. Můžu si relativně rychle zařídit, jak je odstranit, aniž by mě to stálo nějaké úsilí, proč to vzniká, že ta práce s těmito problémy je dlouhodobějšího charakteru. To je jedna z příčin.

Pokud pracuji s pacientem a ukáži mu, že zvýšené svalové napětí souvisí se stresem, mnohdy stačí, když si to jenom pojmenujeme. Spousta pacientů, kteří mají bolesti, když jsou v práci a pak se dostanou na dovolenou a najednou zjistí, že tlak polevil a že psychika není v takovém napětí a že tím klesá i svalové napětí.

Je tam vždycky taková zpětná vazba, kterou je potřeba pacientům nastavit a ukázat. Mnohdy to stačí.

Dá se to vyložit i tak, že když si zkrátka umanu, že mě něco nebolí, tak mě tělo poslechne a přestane bolet?

Je to otázka toho, jak si dokážeme nastavit práh bolesti. Když to řeknu úplně nahrubo, pokud se budeme nacházet ve válečném prostoru, budeme mít obrovské problémy s přežitím, s hladem, žízní.

Čtěte také

Na roztroušenou sklerózou dnes máme co nabídnout. Fungují moderní léky, jóga i meditace, říká neuroložka

Je to život ohrožující situace a náš práh bolesti bude úplně někde jinde, než se nacházíme v situaci, když si prostě dojdeme kdykoliv cokoliv kamkoliv koupit. Nemám hlad, žízeň, není mi zima, mám kde bydlet, mám auto, zdravé nohy a zdravé tělo. Pak budu vnímat další impulzy mnohem intenzivněji.

Něco, co bych v jiné situaci nevnímala jako bolest, mě najednou může bolet. Skutečně si můžu práh bolesti do určité míry subjektivně nastavovat. Je to otázka vlastní ochoty, lenosti a otázka schopnosti duševně pracovat.

Jak řešit nasprávné dýchání a co dělat, když nám není do zpěvu? K čemu slouží nadační fond Karla Levita? A co bude obsahem učebnice Manipulační léčba, kterou Šárka Hanušová připravuje? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.