Po pohřešovaných lidech by v budoucnu mohla pátrat hejna dronů. Vědci z ČVUT se inspirují v ptačí říši

22. květen 2021

Členové skupiny multirobotických systémů z ČVUT se snaží do vzduchu vysílat co největší hejna navzájem propojených autonomních bezpilotních helikoptér. Při svém experimentu hledají inspiraci třeba u ptáků.

Zvuk jednoho z mnoha dronů, který vznikl tady na Fakultě elektrotechnické ČVUT, připomíná roj včel nebo vos. Tenhle má označení Delta a právě se prolétává po chodbě. Je to zde běžný jev. „Když děláme celý den experimenty, bzučí mi v hlavě ještě dva dny potom,“ směje se hardwarový inženýr Daniel Heřt. „Rozměr mezi diagonálou mezi motory je 450 milimetrů. Hlavní senzor je laserový skener, který skenuje okolí a vytváří 3D mapu.“ 

Také tento kus může být součástí většího „hejna“. Nedávno experti ze skupiny multirobotických systémů testovali drony na poušti ve Spojených arabských emirátech. Cílem bylo vyhledat osoby v nouzi, přistát a předat jim balíček první pomoci. 

Čtěte také

„Udělat dron, který letí jednou, je jednoduché. Když jich pak máte deset, všechny chyby a problémy se násobí deseti. Největší problém je za mě spolehlivost systému. Úspěšnost byla vysoká. Skoro vždy, když jsme chtěli letět, jsme letěli téměř se všemi drony. To je velký úspěch,“ doplňuje Daniel Heřt a vede mě do jedné z mnoha místností na katedře kybernetiky ČVUT. Desítky mladých vědců tady nejen drony programují, ale z naprosté většiny si je – třeba i za pomoci 3D tiskárny – vytvářejí.

Zdroj lokalizace se může lišit

Vědci mají vizi, že hejna těchto autonomních malých strojů dokážou určitou oblast prohledat rychleji než lidé. Zároveň je to levnější varianta než do akce nasazovat skutečnou helikoptéru s pilotem. Ten může vzlétnout až po případném nalezení pohřešovaného.

Nedávno experti ze skupiny multirobotických systémů testovali drony na poušti ve Spojených arabských emirátech. Cílem bylo vyhledat osoby v nouzi, přistát a předat jim balíček první pomoci

„Každý dron potřebuje pro standardní let nějaký zdroj lokalizace, dron nemůže letět naslepo. Venku potřebuje třeba GPS, uvnitř třeba kameru nebo laser – pak může být součástí hejna. Soutěže, kterých se účastníme, jsou na hraně současné vědy. Pokud výzvy v rámci soutěže vyřešíme, posuneme tím celý náš systém.“

Jako policisté

Kromě zahraniční pouště zdejší robotici zkoušejí své stroje i v tuzemských podmínkách. „Zkoušíme třeba drony v lese. Prolétávají mezi stromy a zároveň se koordinují. Jako když policisté jdou a periferně zaznamenávají, kde jsou jejich kolegové. Celý les tak je prozkoumaný,“ vysvětluje šéf výzkumníků Martin Saska.

Zatím takto zvládnou létat skupiny o deseti kusech, podle nejsmělejších plánů by to ale v příštím roce mohla být až stovka. Každý z dronů si všímá jen svých nejbližších parťáků a právě v tomto je inspirace v přírodě.

Martin Saska

„V přírodě hejna ptáků fungují podobně – sledují sousedy. Už nyní je možné postavit větší dron, který na baterky vydrží až hodinu a půl. To už je dostatečné, když si představíte, že je významně dynamičtější než pozemní robot,“ dodává Martin Saska. 

Hasicí dron

Šéf vědců Martin Saska předpokládá, že se po základním výzkumu do vývoje skupinových dronů zapojí některé soukromé firmy – tak jako to bylo i u  jiného typu bezpilotní helikoptéry, která dokáže hasit požáry ve výškových budovách.

„Pokud velitel zásahu není například schopen určit konkrétní patro nebo okno, je dron schopen skenovat fasádu budovu a termokamerou hledat místo, které je horké. Dron chceme vybavit i projektilem, který by okno dokázal rozbít a dírou dovnitř vstřelit hasicí kontejner,“ popisuje Martin Saska.

Domnívá se, že podobné drony by jednou mohly být nasazeny i v českém prostředí – a to přestože náklady na něco podobného by rozhodně nebyly malé. „Přidaná hodnota by ale byla extrémní,“ uzavírá.

autoři: Ondřej Vaňura , als
Spustit audio

Související