Po nás potopa? Za přehřátou planetu si můžeme sami, máme příliš na výběr, říká Pavel Maurer

30. červen 2019
Glosa Pavla Maurera

Planeta se přehřívá. A možná si za to můžeme sami. Tím, že máme až příliš na výběr.

U nás v Čechách je teď dokonce větší horko než u Středozemního moře. Vždyť lidé na písečných plážích měli v minulých dnech až o 5–10 stupňů menší teplo než u nás. Když bylo v Praze 37 stupňů Celsia, na Costa Brava slunce hřálo na pouhých 23 stupňů.

Proč je sucho? Mění se distribuce vody na planetě, může za to i člověk, naznačuje hydrobiolog

Hydrobiolog Jindřich Duras

Rybníky, to není jen místo pro chov ryb. Neocenitelnou úlohu mají i v boji proti suchu. Ovšem pozor. Samotný rybník krajinu nezachrání, vždy musí být totiž v souhře s celou okolní krajinou, upozorňuje v rozhovoru s Janem Pokorným hydrobiolog Jindřich Duras. 

Všechno je postavené na hlavu. Na vojně jsme téhle situaci odborně říkali „hore gágorom“. Zdá se, že se přehříváme na nesprávných místech. Možná je to proto, že v našem civilizovaném světě moc jezdíme autem, moc jíme, moc pijeme a máme příliš mnoho produktů k výběru. 

Chcete příklad? Když přijdu do supermarketu a hledám svůj oblíbený jogurt, tak musím očima prozkoumat nejméně deset až patnáct nejrůznějších značek jogurtů, které obsahují v podstatě totéž, ačkoli se tváří každý jako originál. Máme toho prostě moc na výběr.

Méně kvantity

Přehříváme motor naší civilizace. Přitom by stačilo méně kvantity, ale více kvality. I proto je nejspíš větší horko, než bývalo. Vzpomněl jsem si na slavný film Boj o oheň – celé dvě hodiny se tam neřekne nic víc než slovo „átra“, což je pravěký výraz pro oheň. Bylo o něj neskonale pečováno, aby nezhasl, protože neandrtálci se u něj hřáli, pekli maso, zaháněli s ním divou zvěř. Oheň, átra, byl synonymem přežití, a kdo jej v kmeni hlídal, byl nejdůležitější člověk v jeskyni. 

Dnes máme ohně tolik, tolik tepla, že tají ledovce i my! Neumíme regulovat svoji chtivost, plýtváme, hoříme zbytečně a přehříváme se. Jedna stará historka vypráví, že milenka francouzského krále Ludvíka XV., slavná Madame de Pompadour, mu jednou poradila, ať si nedělá starosti se státním dluhem v zemi, s rozvraty a s tím, že lid hladoví, protože „po nás potopa!“ Ve slově „nás“ samozřejmě nešlo o ostatní lidi, ti je nezajímali, oni mysleli pouze a jen sami na sebe. 

Vládci naší planety

Král Ludvík se proslavil svojí marnotratností, inteligencí a arogancí k potřebám státu a bylo mu nejspíš úplně fuk, co bude na tomto světě, až nebude on. A mně se zdá, že takhle dnes uvažuje mnoho vládců naší planety, kteří krátkozrace řeší nepodstatné žabomyší problémy, zatímco jim uniká to nejpodstatnější. Totiž proč je horko? Kde budeme žít a čím se budeme živit? A to mne dost znervózňuje. Věřím, že vás také a že to jen tak nenecháme! 

autor: Pavel Maurer
Spustit audio