Pavel Březina: Cibule z Nového Zélandu? Bohužel se to vyplatí. Česká výroba je neefektivní a loajalita zákazníků k českým výrobkům malá

Ministr zemědělství vyzval dopisem šéfy obchodních řetězců, aby do své nabídky zařadili větší množství potravin z domácí produkce. Může mít taková výzva efekt? Podle čeho se řetězce rozhodují, jaké zboží zákazníkům nabídnou? A proč jsou české potraviny v obchodech mnohdy dražší než ty zahraniční? Tomáš Pancíř se zeptal Pavla Březiny, předsedy Asociace českého tradičního obchodu.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula uvedl, že supermarkety v Česku nabízejí například cibuli z Nového Zélandu, přestože je sezona české cibule. Opravdu se u nás prodává cibule z Nového Zélandu namísto té české?

Ano, je to tak. Je to dáno spoustou důvodů. Velké zahraniční řetězce potřebují mít nabídku dané plodiny 365 dní v roce, ideálně ve stálé kvalitě a při stejné ceně. Proto se stává, že nasmlouvají dodávky zboží třeba právě z Nového Zélandu. Nabízejí to pak nejenom řetězce, ale třeba i různé velkoobchody v Evropě. Takovou cibuli pak můžete jíst i v rámci třeba restaurací.

Čtěte také

Vyplatí se to? Nebylo by levnější na dva tři měsíce, kdy je k dispozici česká cibule, objednat tu českou, a po zbytek roku ji dovážet odjinud?

Není to tak, že bychom prodávali jenom cibuli z Nového Zélandu. Obchodníci samozřejmě nabízejí i českou cibuli. Jde o to, že obchodníci mají nasmlouvané obchodní podmínky na nějakou dobu, mají kontrakt na odběr třeba té cibule, takže ji stále musejí držet v nabídce. Pokud chcete budovat dlouhodobé partnerské vztahy, nemůžete říct dodavateli, že máte teď na dva měsíce vlastní cibuli, a pak si zase vezmete tu jeho.

Netýká se to samozřejmě jenom cibule. Na prodejnách máme 365 dní v roce jahody, setkáváme se s vínem z Indie. Obecně ovoce a zelenina se dovážejí z velmi vzdálených destinací.

Vyplatí se to ekonomicky?

Bohužel ano. Je potřeba se podívat na to, jak se kde dané plodiny pěstují. Například ve Spojených státech máte obrovské lány jednodruhové plodiny, které obdělává autonomní traktor. Bez řidiče a 24 hodin denně. Oproti tomu v České republice se naopak snažíme pole ještě více rozsekávat na menší části a mít tam více druhů různých plodin. Na takových polích nelze mít autonomní traktor, který by každou hodinu musel měnit radlici. Ukazuje se tu jasná neefektivita.

Jedna věc je tedy cena, druhá věc je ale také to, že zemědělství je strategická část hospodářství.

Čtěte také

Zdeněk Nekula z KDU-ČSL vyzval minulý týden šéfy největších obchodních řetězců, aby více podporovali prodej lokálních potravin. Bude to mít nějaký efekt?

Takové oslovení obchodníků nebo nebo zahraničních řetězců není první svého druhu. A myslím si, že je to správné. Není to totiž jenom informace vyslaná směrem k řetězcům, ale i směrem k zákazníkům, aby se i oni více zajímali o to, co kupují, a vyžadovali od svých obchodníků české nebo lokální produkty.

Myslíte si, že na zmíněný dopis vedení řetězců nějak zareaguje?

Řetězce ve svém marketingu sázejí na tu notu, že nejenom mají Česko rádi, ale že i prodávají české potraviny. Ale je potřeba se na to podívat i jinak a uvědomit si realitu, protože řetězce jsou velmi efektivní stroje, které pracují, když to přeženu, s desetitisíci položek. A když se podíváte na Coop, tak my máme statisíce položek. Tady se právě ukazuje podpora lokální produkce. To znamená, že my skutečně obchodujeme s kdejakým pekařem, s kdejakým cukrářem, uzenářem... Řetězce, které mají 300 prodejen po celé České republice, prostě nemůžou mít různý sortiment pro různé supermarkety, to by nebylo efektivní. Je to spojeno se spoustou nákladů na logistiku, administrativu a tak dále.

Přesto bych zahraniční řetězce pochválil za to, že se snaží nabízet na prodejnách více českých produktů. Myslím si, že je to dobře. Nikdy to ale nebude v takové šíři, jako to dělá tradiční český obchod, který skutečně spolupracuje se svými lokálními dodavateli. Nemá zahraniční obchod, neřeší zahraniční dodávky.

Čtěte také

Musíte si také uvědomit, že Česká republika je strašně malý trh. Nadnárodní řetězce nefungují jenom v České republice, ale často jsou propojeny se svými matkami a dalšími státy v rámci Evropy a spousta nákupu se dělá v rámci Evropy.

Co může být tím, co by tu misku vah více překlopilo na stranu českých výrobků?

Vždycky je důležitá cena. A pokud české produkty nakupujeme dráž než ze zahraničí, tak je samozřejmě potom logické, že o to hůře se ty české umisťují na pulty. Tam skutečně musí být poptávka ze strany i zákazníků. Není to tak, že bychom se jenom my rozhodli prodávat zahraniční výrobky, ale u nás bohužel není vybudovaná loajalita k českým značkám a českým výrobkům. Zákazníci o tom sice rádi hovoří, ale bohužel, a zvlášť v této době, kdy má řada z nich velmi hluboko do peněženky, bude dominantně rozhodovat cena.

Jak dlouho ještě budou ceny potravin stoupat? Jaký problém v sobě skrývají u českých zákazníků tolik oblíbené slevové akce? A mohou být řešením cenové spirály privátní značky? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.

autoři: Tomáš Pancíř , opa

Související