Oteplení pod 1,5 °C? Dopady i náklady na adaptaci se s každou desetinou stupně zvyšují, varuje poradce prezidenta Miko

V brazilském Belému u ústí Amazonky na okraji deštného pralesa se v tomto a v příštím týdnu koná letošní klimatická konference OSN nazvaná COP30. Zúčastnit se jí má přes 50 tisíc politiků, diplomatů, vědců, ekologických aktivistů nebo zástupců domorodých obyvatel. Přinesla konference už něco zásadního, nebo se to klíčové dá očekávat až příští týden?

To klíčové se dá určitě očekávat vždy až ke konci konference, ale jedna věc je přece jenom zajímavá. V předchozích letech trvalo dva až čtyři jednací dny, než se delegáti byli schopni shodnout na programu konference. A to se v letošním roce nestalo. Program byl schválen v podstatě v nejkratším možném čase, což bylo k překvapení mnohých pozorovatelů. Takže je tam asi nastavení na to, aby se agenda skutečně stihla projednat, protože většinou to potom končí vyjednáváním v posledních dvou nocích, což nebývá moc efektivní a někdy to vede i k prodloužení konference.

Na úvod letošního jednání zaznělo od předsedy mezivládního panelu pro změny klimatu, že globální oteplení téměř jistě překročí 1,5 °C. Právě udržení oteplení pod touto hranicí bylo cílem pařížské dohody z roku 2015. Jak důležitá je toto zpráva?

Čtěte také

Nezachraňujeme planetu, ale lidstvo. A je jedno, jestli je to pravicové, nebo liberální, vyzývá exministr Miko

Přesné formulování cíle bylo, že to musíme udržet co nejvíc pod 2 °C a vynaložit maximální úsilí, aby to bylo méně než 1,5 °C. To znamená, zatím ten fakt, že jsme nad 1,5 °C, pokud to není fluktuace – třeba se to v příštích letech trošku zase vrátí, to uvidíme – ale znamená to, že jsme nesplnili jednu část závazku a že máme o to větší problém s dosažením cíle těch 2 °C. Nicméně tady je důležité podotknout, že často lidi říkají: Tak jsme to nedali, tak se na to vykašleme.

To ale nepřichází do úvahy ze dvou důvodů. Jeden je, že ke 2 °C se stále ještě můžeme přiblížit. A jednak podle všech analýz ekonomických dopadů vychází, že jak přímé dopady, tak náklady třeba na adaptaci se s každou desetinou stupně nad těch 1,5 °C zvyšují. Každá desetina nás stojí víc než předchozí desetina. Takže má smysl se snažit dosáhnout co nejnižšího nárůstu, tedy aspoň na 1,5 °C a co nejvíc pod 2 °C.

Nutnost zintenzivnit snahy

Jak vypadají aktuální prognózy? Jaký výsledek je v tuto chvíli reálný, pokud už to tedy není 1,5 °C?

Prognózy zatím nesměřují k tomu, že bychom dosáhli cíle 2 °C. Při nejoptimističtějších scénářích to vychází na 2,5 °C. Teď směřujeme mezi 2,5 a 3,5 °C. Někteří experti, kteří se zabývali produkcí lidmi vyráběných aerosolů, které jsme dramaticky snížily, které ale z hlediska oteplování planety mají opačnou roli, že planetu ochlazují, respektive nezadržují tolik tepla na povrchu planety, tak se započtením této produkce jsme na víc než 2,5 °C. To znamená, že pokud jenom prodloužíme úsilí, které máme teď a nezintenzivní se zapojení všech ostatních regionů světa, tak se ke 2 °C nemůžeme dostat.

Jaké důsledky by to oteplení, ať už o 2 nebo o 2,5 °C, pro zeměkouli mělo?

To je velmi komplexní otázka. Musíme se na to dívat z pohledu daného regionu. Ve střední Evropě jsme už víc než nad 1,5 °C a za druhé dopady u nás nejsou tak dramatické. To, jak se mění klima u nás, způsobuje problémy s extrémním počasím, zejména se suchem, distribucí vody, dopady na biodiverzitu atd. Společnost ale v takovém zhoršení umí žít. A my máme tendence to extrapolovat na celou planetu.

Poradce prezidenta pro otázky životního prostředí Ladislav Miko|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Globální oteplování ale znamená dramatické změny třeba v oblastech, kde dochází k dezertifikaci, to znamená roste počet oblastí, ve kterých se nedá dále produkovat a žít. Dramaticky se mění situace malých ostrovních zemí. Mění se rozvrstvení srážek, které je z hlediska výživy, zemědělství atd. naprosto klíčové, a to zejména v tropických oblastech a poblíž obratníků. Dramaticky se mění situace zejména v Arktidě, to znamená na pólech. To jsou všechno věci, které mají dalekosáhlé dopady na rybářství, na to, jak může lidská společnost fungovat. Nejde jenom o stoupající hladiny moří.

My máme často tendence zvýrazňovat katastrofické aspekty, ale toto jsou plošné dopady do běžného života lidí, které se musí řešit. A s rostoucím rozdílem mezi tím, na co jsme naučení v daném regionu a tím, co nastane, se takové problémy dostávají za hranici toho, na co je možné se pouze adaptovat.

Příspěvky rozvojovým zemím

Co čekáte, že bude závěrem letošního COPu?

Myslím si, že COP se musí postavit k faktu, že jsme přes 1,5 °C, takže očekávám, že nastane vyjádření zhruba ve smyslu, že stále má cenu se o to snažit, že to neznamená konec snažení. Očekávám, že se výrazněji rozeberou národní adaptační plány a jejich naplňování. Členské země se vůči svým závazkům ještě stále nedostaly na to, čemu měly dostát.

Čtěte také

Hladík: Kdo nevidí krizi klimatu, je politikem minulosti. Neřešme cíle Green dealu, ale cestu k nim

A potom jako vždycky není COPu, aby nebylo významných dohadů o finančních tocích pro celou řadu rozvojových zemí, pro které je klimatická agenda mnohem dražší, než si můžou dovolit. A pokud rozvinutý svět od toho rozvojového něco chce, oni automaticky říkají: Tak nám ale pomozte finančně. Vy máte zisky z dosavadního vývoje, z fosilních paliv atd. a teď po nás chcete, abychom toto vypnuli a dělali něco jiného. Ale my ty zisky nemáme a potřebujeme vaši pomoc.

Bude výrazná vůle bohatších států navýšit své příspěvky?

Moc výrazná není. Dokonce je třeba říct, že závazky, které byly schválené na předminulém COPu, Evropa a rozvinuté země nenaplnily ani z té části, jak samy přislibují. Očekávám, že se dozvíme o nových závazcích tímto směrem. Řeč byla minule třeba o sto miliardách dolarů ročně a jsme někde na dvaceti nebo třiceti. Prostě je to daleko pod závazkem.

Diskuse bude určitě o transferu technologií. Tam by mohla hrát roli Čína, protože na nových technologiích postavila svoji ekonomiku a výrazně na tom v uvozovkách vyhrává klimatickou diskusi. Otázkou bude, do jaké míry se v této diskuzi podaří chytnout Evropě a dalším zemím, aby byly taky na straně těch, kteří vyrábějí a případně dodávají.

A ještě bych zmínil jednu věc, která stále více vystupuje na povrch, i když vlastně v těch objemech peněz a problémů možná není tak zásadní. Je to role původních obyvatel, zejména v tropických zemí. Ti se dožadují většího uznání svých vztahů k ekosystémům, protože tvrdí, že to dělají udržitelně a že by jim v tom nemělo být přinejmenším bráněno.