Nejkrásnější místo Indočíny dobývají Číňané. Nová železnice přiveze turisty, doufají místní
Starobylému městu Luang Prabang v nedostupných horách severního Laosu se přezdívá Perla na Mekongu. Své sídlo v něm měli laosšťí králové a svého času se sem nechtělo ani francouzským kolonizátorům ani komunistickým rebelům. Číňané tam teď od své jižní hranice budují vysokorychlostní železnici. Většina místních lidí se jí nemůže dočkat.
Večerní modlitba znamená pro každého něco jiného. Pro cizince je to povel obsadit terasy nad Mekongem a vychutnat si skvělé místní pivo Beerlao. Pro čínské dělníky zase signál, že se brzy bude v kantýně servírovat večeře.
Pětiletka na trati Peking–Singapur
Pracovní čety se točí po dvou až třech měsících, přivezly si i svého, tedy čínského kuchaře a podle plánů by měly mít hotovo v roce 2020.
„Práce jsou rozplánovány na celkem pět let, ale všechno směřuje k tomu, že první vlaky s cestujícími přijedou do Luang Prabangu už za tři roky,“ odhaduje optimisticky laoský ministr dopravy Lataynamanyi Khunivoonk.
Číňané se provrtávají neprostupnými horami na čínsko- laoské hranici, a až tenhle úsek napojí na thajskou železniční síť, bude mít Peking železniční spojení se Singapurem. Historická perla Luang Prabang čeká hojnost a prosperitu.
S Číňany přichází prosperita
„Posledních pět let je jedná velká proměna. Když jsem byl malý, jezdilo do Luangu padesát, šedesát tisíc turistů ročně. Dneska je to milion. A železnice přivede další,“ vysvětluje pan Panmhong, který stejně jako naprostá většina lidí ve městě o negativech nechce mluvit. Prý jich bude málo.
Až čínští dělníci odejdou, na jejich místo nastoupí čínští turisté. Už dnes je Luang Prabang místem pro turistické fajnšmekry, a přitom ceny jsou tu výrazně nižší než v Thajsku nebo v Číně.
„Kdo mluví japonsky nebo čínsky, může si denně vydělat třeba padesát, šedesát dolarů. Číňané jsou pro nás požehnáním. Je jich hodně, jezdí ve velkých skupinách,“ vysvětluje průvodce John Pram. „Jenže sezóna je krátká a od května do října je turistů málo. A uživit v tomhle období rodinu, to není žádná legrace.“
Český turista, dobrý turista
Narodil se daleko na jihu, v horkých rovinách jižního Laosu, ale s rodinou se přestěhoval sem do hor, protože většina cizinců zamíří z hlavního města právě sem, na sever. Říká, že nakonec se stejně většina místních průvodců vrátí k angličtině, francouzštině nebo korejštině.
S Čechy pracuji rád, Češi jsou uznalí, vidí, že nemáme lehkou práci, a dokáží to na závěr i finančně ocenit.
Je to prý jako s tím čínským kuchařem - čínské cestovní kanceláře si podle něj přivedou své průvodce a místní budou nakonec rádi za jakékoli klienty. Včetně těch českých.
„S Čechy pracuji rád, Češi jsou uznalí, vidí, že nemáme lehkou práci, a dokáží to na závěr i finančně ocenit,“ pokyvuje hlavou John. Už příští týden ho čeká několik dnů práce s českými turisty. Určitě se prý budou ptát na ten čínský vlak, a tak po večerech musí nastudovat informace.
