Na budějovické ploché dráze byli jezdci rychlejší než jinde. Mezi místní hrdiny patřil Roman Irmiš
Půl století už uplynulo od doby, kdy v Českých Budějovicích zanikla plochá dráha. Na přelomu 50. a 60. let minulého století bylo přitom toto odvětví motoristického sportu v krajském městě nesmírně populární, závody na Dlouhé louce navštěvovalo třeba i 20 tisíc lidí.
Jedním z hrdinů, jimž aplaudovaly zaplněné tribuny, byl Roman Irmiš. Rodáka z Lišova, odkud pochází hned několik rodinných „klanů“ toho jména, přivedl k závodění jeho strýc. František Irmiš jako slavný a úspěšný závodník stál u zrodu ploché dráhy v Českých Budějovicích a jeho synovec mu zprvu pomáhal jako mechanik.
Brzy se ale Roman Irmiš sám posadil za řídítka a rychle se stal oporou budějovického družstva. „Tady byl ovál na Dlouhé louce. Původně to byla škvárová dráha a potom tam dali takový písek, který byl o hodně jemnější, takže jsme nebyli tolik špinaví,“ vzpomíná.
Běžná plochá dráha měří kolem 400 metrů, budějovická byla o 80 metrů delší. „Tím pádem se tady nemohlo konat mistrovství, ale jezdili tu všichni, i cizinci, protože to bylo o trochu rychlejší. Dráha má určitý průměr zatáčky a vy do ní najedete velkou rychlostí, přes 100 kilometrů v hodině, pak se musí motorka udržet ve smyku, aby nepadla. Tady byly o trochu delší rovinky, takže jsme získali vyšší rychlost,“ vysvětluje Roman Irmiš.
Rád se na dráze potkával s cizinci, protože ti byli podle jeho slov ohleduplní. „Soupeř vás může namáčknout na mantinel, vy si líznete a je z toho pád. Cizinci tohle nedělali, jezdili jako profíci. U nás byli také někteří ohleduplní, ale někdy to nevyšlo a k pádům docházelo. Když se pak jelo těsně za sebou, znamenalo to veliké nebezpečí. V té rychlosti se nedá zastavit, když vám někdo spadne pod kolo,“ popisuje Roman Irmiš.
Obyvatelé Českých Budějovic měli motoristický sport rádi a poznávali i jezdce na ulicích. „Za umístění jsme dostávali peníze, třeba tři nebo pět stovek, ale na uživení to nebylo,“ dodává bývalý jezdec, kterému je dnes 84 let.
Trofeje sbíral Roman Irmiš nejenom na plochodrážních oválech. Jeho velkou vášní byl také motokros, při kterém díky skvělé technice jízdy a vynikající fyzické kondici porážel i soupeře na výkonnějších strojích.
„Motokros mě bavil, protože to trvalo hodinu, zatímco plochá dráha trvá minutu a půl. Měl jsem dobrou fyzičku, vydržel jsem tu hodinu, zatímco někteří už odpadali, já jsem furt ještě mohl. Když jsem odstartoval dobře, tak jsem to měl jednoduché a jen jsem si hlídal vzadu ty, co mě ohrožovali. Když to bylo obráceně, tak ti vepředu začali vadnout a já jsem ještě měl sílu, tak jsem se dostal před ně,“ vypráví.
Související
-
Na výletě naučila Hana Korčáková děti hrát softball. Z jejich nadšení se zrodil úspěšný klub
O Haně Korčákové bylo v poslední době slyšet. Je totiž zakladatelkou a prezidentkou softballového klubu Žraloci Ledenice, který triumfoval v nejvyšší soutěži mužů i žen.
-
Václav Prospal odehrál přes 1100 zápasů v NHL, potom začal trénovat
Dvě zlata z mistrovství světa a bronzová medaile z olympijských her – to jsou největší úspěchy Václava Prospala coby hokejového hráče. Alespoň z pohledu české reprezentace.
-
Chtěl se odreagovat, tak začal jezdit na čtyřkolce. Letos už dorazil do cíle Rallye Dakar
Zdeněk Tůma z Chvalšin u Českého Krumlova se před pár dny vrátil z Rallye Dakar. Ta už se sice nejezdí na legendární trase, ale i dobrodružství je stejně velmi náročné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
