Mladá Češka zachraňuje životy egyptským psům a kočkám. Káhirské útulky se s nimi nemazlí

„Nebojíte se psů, že ne?“ ptá se Bára Čechurová, zatímco se na mne vrhá několik pajdavých pejsků. Pak mě už veterinářka v zeleném lékařském plášti protahuje dveřmi do své nemocnice v přízemí jednoho káhirského činžáku.

Bára tu teď má na praxi dva dobrovolníky: Češku Káju a Slováka Juraje. Berou mě na sál na jeden zákrok. Když prý chci natáčet, musím také něco vydržet. Pacient je štěně popálené kyselinou, což je tady bohužel celkem běžné. Společně s Kájou a Jurajem mu teď budou měnit obvazy.

Naděje umírá poslední

„Tohle štěňátko se k nám dostalo z útulku, bylo popálené asi na 35 % těla. Letos je to už sedmý případ, přežil zatím jenom jeden,“ přibližuje smutnou bilanci Bára. Ale naděje je prý vždycky, jinak by tuhle práci dělat nemohli. Dneska prý štěně už zavrtělo ocáskem.

Toulavým psům v Palestině svitlo na lepší časy. Na Západním břehu vznikl první psí útulek

• Upravit
• Smazat

Pes je podle islámu zvíře rituálně nečisté a není radno se ho dotýkat. Tahle představa je sice všeobecně rozšířená, je ale také hodně nepřesná. Podle některých tradic totiž nařizoval prorok Muhammad dávat vodu toulavým psům a zachránit je tak před smrtí žízní. Obliba domácích psích miláčků v arabských zemích v posledních letech roste. A mění se i přístup k jejich méně šťastným toulavým kamarádům.

Kája teď vybaluje čisté sterilní obvazy a zároveň udržuje pejska pod narkózou. Po odstranění starých fáčů se objevuje jen rudá tkáň bez kůže. „Vidíte, že tady ještě nekróza pokračuje – tohle ještě odpadne. Pak bude zasaženo už skoro 40 % těla,“ ukazuje.

Veterinář Juraj Hanzel přijel na dva měsíce pomáhat jako dobrovolník: „S případy, jaké tu jsou, jsem se nikdy nesetkal. Je to pro mě dost velká škola a řeknu otevřeně, že když zvládnu tohle, tak už asi zvládnu všechno.“

Život za život

Bára Čechurová byla před devíti lety v Egyptě jako úplně běžná turistka. „Přijela jsem sem kvůli potápění, ale chtěla jsem samozřejmě vidět i pyramidy. Náš turistický autobus měl nehodu, 12 lidí tam zemřelo a já jsem byla vážně zraněná. Byla jsem v kómatu, zlomila jsem si krční páteř, obě končetiny…“ vzpomíná na klíčovou událost svého života.

Šance na přežití a návrat do normálního života jí lékaři dávali minimální, měla ale štěstí. V egyptské nemocnici strávila několik měsíců, doma v Nové Huti u Plzně pak šla do invalidního důchodu.

„Chtěla jsem se sem vrátit a poděkovat lékařům, kteří mi zachránili život. No a jeden z těch chirurgů se stal mým manželem,“ usmívá se mladá žena.

Egyptské útulky jsou hlavně byznys

Egyptský manžel Báře zařídil tuhle ordinaci, pomáhá jí na operačním sále a podporuje ji hlavně morálně. Obecně je totiž ze zdejšího přístupu ke zvířatům zděšená, stejně tak z fungování zdejších útulků.

„U některých se dá mluvit až o byznysu. Zneužívají finanční dary od lidí pro svůj vlastní benefit. Je to v podstatě vydělávání na utrpení těch zvířat. A tohle já nemůžu vystát,“ říká zastřeným hlasem Bára.

Nejistá budoucnost

Zatím financuje Bára Čechurová svoji nemocnici z peněz, které dostala od pojišťovny za úraz|foto:Anna Duchková,Český rozhlas

I proto nabízí zachráněné pejsky do zahraničí k adopci. Po své dřině a jejich utrpení prý nemá to srdce dát je zpátky do egyptských útulků. „Já vím, že jeden člověk nezmůže nic moc, ale časem nás třeba bude víc a bude to lepší,“ doufá.

Zatím projekt financuje z peněz, které dostala od pojišťovny za úraz. Ty ale pomalu docházejí a Bára teď hledá cesty, jak ve své misi pokračovat. Přiznává, že o peníze si říkat neumí. Zákroky přitom prý v Egyptě vyjdou možná až desetkrát levněji než v Čechách.