Lukáš Jelínek: Církevní restituce zahaluje mlha
Ještě donedávna se zdálo, že vládní koalice konečně našla optimální model, podle kterého by se stát mohl vypořádat s církvemi. Kdeže ale loňské sněhy jsou. Dnes se celý proces komplikuje a my můžeme jen spekulovat, zda za tím stojí pedantští úředníci, nebo váhající politici.
Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg o víkendu prohlásil, že by mělo nejdříve dojít k vydání půdy a nemovitého majetku a teprve potom by církve obdržely peníze, navíc v delším splátkovém kalendáři. O tom, že to však ani s oním majetkem nemusí být zrovna žhavé, svědčí čerstvá zpráva, podle které Legislativní rada vlády za podpory ministerstva kultury požaduje jeho precizní inventarizaci. Zabránit se tak má případům, kdy by stát vydal majetek, který ve skutečnosti není jeho vlastnictvím.
Zásada „dvakrát měř a jednou řež“ je docela určitě namístě. Přesto aktuální stav budí rozpaky. Na jedné straně církve nevěří v dobrou vůli reprezentantů státu a pomalu pošilhávají po možnosti soudního vyústění této specifické odnože restitucí. Na straně druhé politici narážejí na meze úzce ideologického přístupu k rozplétání problému, jenž jsme zdědili po komunistickém režimu.
Osazenstvo pravicového tábora léta lapidárně tvrdilo, že co bylo ukradeno, má se vrátit. Proto ani nevnímalo nutnost zevrubnější diskuse s levicovou opozicí. Nyní však začíná přemýšlet o technických, legislativních i historicko-politických zádrhelech. Pochyby politiků prohlubuje též neochota většiny voličů k církevním restitucím a bobtnající ekonomická krize, v níž se každá koruna v kapse hodí.
Ideálním řešením by bylo, kdyby církve samy prokázaly trpělivost a uznaly, že časy jsou zlé a stát se musí přednostně věnovat ohroženým skupinám lidí. Za to by získaly garanci pokrytí svých nezbytných potřeb a gentlemanského zacházení v době, kdy se mraky rozeženou.
Jenže to má háček. Zástupci církví už byli tak dlouho napínáni a tolikrát oblafnuti, že v sobě velkorysost hledají obtížně. Snad by šlo ještě apelovat na solidaritu a sociální cítění služebníků Božích. To by však byl úkol spíš pro řadové věřící než pro kluzké politiky, kteří jsou schopni i ty nejušlechtilejší úmysly obratem vyobchodovat na nejbližším koaličním dýchánku.
