Kritikům „politických neziskovek“ nejde o realitu, ale o nálepky. Racionální rozhovor s nimi bude těžký, říká Šimon Pánek

Co je politická neziskovka? Je to neziskovka, která vadí nějakému politikovi, jak řekl komentátor Jindřich Šídlo ve svém podcastu Šťastné pondělí?

To mi přišlo vtipné, protože jsem jinak nikde definici nenašel. Myslím, že to tak hodně je, a napříč politickým spektrem bychom našli hodně lidí, respektive na druhé straně hodně neziskovek, které někomu vadí.

Čtěte také

Šimon Pánek: Humanitární pomoc se nesmí řídit tím, kdo zrovna drží moc. Z Gazy se stává vězení pod širým nebem

Někomu vadí neziskovky, které se starají o zvířata, protože mu to připadá moc. Někomu neziskovky, které se starají a pomáhají lidem po výkonu trestu nebo těm, kteří berou drogy, protože někteří mají pocit, že si za to mohou sami. Dalším vadí ty, které se zabývají ochranou našeho životního prostředí, otázkami genderu, menšin.

Kdybychom takto křížili a udělali si tam to proškrtávání, tak si myslím, že by tam nic moc nezbylo. Jinak nevím, co to znamená.

Nestátní nebo nevládní organizace neznamená protivládní.
Šimon Pánek

Říkám to 30 let, čím dál tím častěji těm mladším, protože i generačně se obměňujeme, že nestátní nebo nevládní organizace neznamená protivládní. Takže tam, kde to dává smysl, se státem, s vládou, s kraji, s obcemi spolupracujeme na řešení spousty důležitých problémů ve společnosti.

Často to děláme v terénu, to znamená, že známe tyto případy, osudy, tu kazuistiku. Člověk v tísni má desítky tisíc případů lidí v sociální nouzi, dluhové nouzi, ve věcech spojených se zaměstnáním, vzděláváním každý rok. Z toho už vám určitá zobecnitelná zkušenost vyleze – co třeba nefunguje dobře ve státě, a to se snažíme přeložit do nějakých návrhů. Stejně jako třeba PAQ Research Dana Prokopa nebo univerzity nebo Akademie věd nebo různé jiné instituce.

A samozřejmě rozhodují politici. Jsem bytostný demokrat, jsem rád, že demokracii máme. V životě by mě nenapadlo uzurpovat si právo nějakého rozhodnutí. Ale snažíme se jim, a to bez ohledu na to, jaká je vláda – už jsme zažili různé vlády za těch 30 let –, předat expertízu a naše návrhy, jak by se to třeba mohlo regulovat, aby to lépe chránilo občany a lépe fungovalo ve státě.

A jak rozumíte formulaci návrhu vládního programového prohlášení rodící se koalice, že se hodlá, teď cituji, „zaměřit na organizace, které chtějí prosazovat svoje politické názory“?

Znovu, je pro mě těžké to vysvětlit. Nechci interpretovat něčí myšlenky a představy. Myslím, že byste se měl zeptat těch, kteří to do toho programového prohlášení chtěli dát. A mě by to samotného zajímalo.

Čtěte také

Střílíme se do nohy byrokracií. Dotace EU se využívají jen na 70 procent, často se s nimi na poslední chvíli plýtvá, myslí si Tomáš Prouza

Čili tomu nerozumíte?

Nerozumím tomu. 

Dotace pro sportovce

Není paradoxem, že nejhlasitějšími kritiky dotací z veřejných peněz pro neziskové organizace jsou Motoristé sobě, přičemž organizace v oblasti sportu si loni rozdělily, a předpokládám, že mám správné údaje, čtyři a půl miliardy korun? Jedním z největších příjemců je automotoklub.

Opět nejsem ten správný, který by to měl komentovat nebo vysvětlovat. Myslím, že to je na zadavatelích. Dotace se obecně nerozdělují z žádného centrálního měšce, na kterém by bylo napsáno „pro neziskové organizace“. Je to tak, že každý resort má pod sebou některá témata – sport třeba ministerstvo školství, sociální práci ministerstvo sociálních věcí a podobně. A to má nějaké finance, které pak rozděluje, vypisuje výběrová řízení.

Třeba u těch dotací, které dostáváme my, je to vždycky formou nějakého výběrového řízení pod ministerstvem zahraničí, Českou rozvojovou agenturou nebo právě ministerstvem práce a sociálních věcí nebo školství.

Podporovat sport je správné, zejména sport odspodu, to znamená sport pro děti a mladé lidi.

Myslím, že podporovat sport je správné, zejména sport odspodu, to znamená sport pro děti a mladé lidi. Je velmi důležitá otázka, jestli by poloprofesionální organizace, které se zabývají sportem na střední nebo možná vyšší úrovni, měly dostávat dotace. Kolik, to je otázka.

Na druhé straně je vrcholový sport vizitkou každé země, každá země ho podporuje na mezinárodní úrovni. Ale moc se, přiznám se, neorientuji v této tématice.

Žádné zatajování

Jiří Leština napsal ve svém komentáři pro ČRo Plus, že „z programového prohlášení ční jako trubka ze zdi snaha znevěrohodnit a stigmatizovat občanské iniciativy, které jsou schopny rychle a přímočaře poukázat na selhávání politiků a odhalit jejich korupční nebo klientelistické vazby“. Co si o tom myslíte vy?

Mám pocit, že pan Leština vystihl to, co z toho tónu člověk slyší. Není totiž problém s transparentností. Tam se mluví o registru peněz, zveřejňování příjmů, výdajů, zveřejňování toho, co máme ze zahraničí…

Čtěte také

Motivační podpora hostitelským rodinám běženců? Okolo dvanácti tisíc, vypočítává šéf Člověka v tísni

To už se děje, ne?

No právě, my 25 let zveřejňujeme úplně všechno. Teď máme tedy tu spodní hranici příspěvek ve výši 100 tisíc. Ne protože bychom ty malé příspěvky chtěli schovat, ale protože se prostě nikam nevejdou. Musely by na to být databáze. To, že je dárce v 90 procentech případů ze zahraničí, ať už jsou to Norské fondy, Evropské fondy, OSN, tak chce dokonce proaktivně, aby tam bylo logo „placeno z EU“ nebo „placeno z Norských fondů“.

Čili to není žádné zatajování, ale ten tón a to vytváření pocitu, že neziskové organizace jsou cosi neprůhledného, částečně zakonspirovaného, co plní nějaké cizí úkoly, ať už jsou nevládní, nebo vládní, z ciziny, co ohrožuje bezpečnost, klid, rozvoj v Česku… To je myslím strašně nefér, protože lidé v neziskovkách většinou pracují hodně a za menší finance – rozhodně menší než v ziskové sféře a postupně bych řekl i ve státní sféře.

Bojím se, že jim o realitu moc nejde, že jim jde právě o nálepky.

Jestli by se lidé, kteří to kritizují, nemohli z nálepek podívat na realitu toho, o čem mluví… Jenže se bojím, že jim o realitu moc nejde, že jim jde právě o nálepky. Takže mám trochu strach, že nějaký racionální rozhovor s někým, kdo vykřikuje tyto zjednodušené, hanlivé, znevažující a dehonestující poznámky, bude velmi těžký.

A v tom případě se opět vracím k tomu, co jsem říkal, když jste se ptal na peníze – že to bude na premiérovi a ANO jako nejsilnější straně, aby si tyto tendence uřídilo a chovalo se racionálně. A aby se chovala racionálně celá vláda.

Jak si bude Šimon Pánek coby někdejší studentský vůdce připomínat výročí 17. listopadu? Jak důležité je, aby pokračovala naše pomoc Ukrajině? A je Člověk v tísni největším příjemcem veřejných dotací? Poslechněte si celý rozhovor.