Kdo není indián, toho prales sejme, říká malíř Jan Dungel. Indiáni mu říkají Honza Nebojsa
Vystudoval biologii, živí se jako umělec na volné noze. Na svou lásku k přírodě přitom nezapomněl. Už více než čtvrtstoletí je privilegovaným malířem amazonského pralesa. „Toho, kdo není indián, prales sejme,” s oblibou říkává Jan Dungel.
Indiáni mají z některých míst amazonského pralesa strach. Evropan se tomu obvykle směje, jak ale malíř Jan Dungel v rozhovoru s Lucií Výbornou říká, i on v Amazonii zažil věci, na které dnes vzpomíná s malou dušičkou.
„Našli jsme například mrtvého černého kajmana, což je druh krokodýla. Ležel na břiše, vážil asi tři sta kilogramů. Rozhodli jsme se, že si poblíž uděláme skrýš a budeme fotit kondory, kteří k němu přilétali. Když jsme se ale vrátili ráno, ležel na zádech - nedovedli jsme si to vysvětlit! Žádní lidé kolem neprojeli, kajman byl mrtvý a žádné stopy tam nebyly," vybavuje si.
Když člověk poslouchá jeho historky z amazonského pralesa, vlastně se vůbec nediví, že jeho indiánské jméno v překladu znamená Honza Nebojsa. „Indiáni se v neznámých částech lesa bojí, hlavně duchů a nadpřirozených sil. Což já samozřejmě nevnímám, proto mají pocit, že jsem nebojácný,” vysvětluje Jan Dungel.
Chtěl jsem si odpočinout od lidí, šel jsem si sednout bokem a ztratil jsem se. Naštěstí si to mí průvodci uvědomili a našli mě. Poté mi vyprávěli historky o tom, že každý z nich má v rodině někoho, kdo se v pralese ztratil a už nikdy se nevrátil.JAN DUNGEL
Ztratit se a nevrátit
Prales ho už před více než čtvrtstoletím uchvátil svou nádherou. „Cítím v něm jednotu přírody a lidské kultury. Fascinuje mě,” přiznává. Jeho zaujetí přírodou ho přitom často dovede až na místa, z nichž se jen obtížně hledá cesta zpátky.
„Naposledy se to stalo letos. Chtěl jsem si odpočinout od lidí, šel jsem si sednout bokem a ztratil jsem se. Naštěstí si to mí průvodci uvědomili a našli mě. Poté mi vyprávěli historky o tom, že každý z nich má v rodině někoho, kdo se v pralese ztratil a už nikdy se nevrátil.”
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Dopadnou litevská média jako ta maďarská? Už teď zažíváme nátlak ohledně obsahu, popisuje novinářka
-
ONLINE: Ruské údery zranily na Ukrajině osm lidí. V Polsku statovaly stíhačky, podpořily je české vrtulníky
-
Noční požár pneuservisu ve Strašnicích způsobil škodu asi 200 milionů. Příčinu vyšetřují kriminalisté
-
Otázky a odpovědi: Je ‚nevratné‘ řešení Babišova střetu nutné a co bude s jeho dalším byznysem?