Uvízli jsme někdy v 9. století. Tedy v době, kdy nám dějiny Velké Moravy nabízejí konkrétní jména, události, fakta, ba i data. Neplatí to však o dějinách Čech. Jistě, ani tady nebylo bezvládí, ani tady neběžel čas bez událostí, jmen, ba i dat. Jenomže – na rozdíl od těch moravských – jsou jména, data a události té doby v Čech legendární. Ale legendy jsou to náramné. Mezi nimi ta snad nejpůvabnější. O vladykovi Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi.
Kronikářka Marie Malínská umí o historii hrobu barvitě vyprávět a jako správný patriot nepochybuje, že legendární kůň tady skonal. „Věda historická nás poučuje, že je to jenom pověst. Ale protože je to tady v kameni vytesáno, tak tomu věříme,“ říká kronikářka a ukazuje neobvyklou stavbu.
U silnice stojí malý chrám, vytesaný z pískovce, podepřený čtyřmi sloupy a se stříškou, pod kterou leží kámen ve tvaru koňské hlavy. V kameni je zlatým písmem vysázené datum 1887 a text: „V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží.“
Scházejí se u Šemíka
Chrám stojí v malém parku, kolem kterého se táhne hřbitovní zeď a za ní kostel. „Když se v Neumětelích někde scházíme, tak tady. V Praze mají lidé rande u koně, my u Šemíka,“ směje se kronikářka a vyzdvihuje jádro pověsti. „Každý člověk se může rozhodnout, jestli raději půjde za zlatem s vidinou rychlého bohatství, nebo bude trpělivě pracovat. To je věčné dilema.“
Poslouchejte další díly seriálu Utajené krásy Česka celý tento týden v 8.50 nebo po odvysílání zde na webu.
Jeden z výkladů říká, že když Horymír na Šemíkovi přeskočil z Vyšehradu na druhý břeh Vltavy, tak se odtud vysmál knížeti Křesomyslovi, který ho chtěl nechat popravit. Od té doby se začalo levému břehu Vltavy říkat Smíchov.
