Kalina a Jelínková ze Sta zvířat: Zpěváci mají mnohdy výbornou techniku, ale nevědí, o čem zpívají

Jano, vaše sólové album vznikalo k vašim kulatinám tak říkajíc na míru. Jak to vypadá? Jaktože se třeba Tomáš Belko dokáže tak vmyslet do světa žen?

Jana Jelínková: My si prostě s kamarádkami myslíme, že Tomáš byl v minulém životě ženská, protože to jinak není možný. Pak si také myslím, že jsme si s Tomášem hodně sedli, hodně jsme se poznali a na těch textech bylo strašně znát, jak jdou ta léta a on ví, jak to mám já. On je strašně vnímavý člověk – a to není jen o mě, ale i o Honzovi – on nám to už staví prostě do té huby a musím říct, že za těch 31 let jsem mu odmítla jeden jediný text, který jsem mu opakovaně vracela s tím, že tohle fakt zpívat nebudu. Ale byl jeden jedinej.

Proč?

Jan Kalina: Myslím, že byl takovej banální.

J.J.: Nebylo tam nic, co by se mi vrylo do duše, co bych mohla vyprávět dál. Mně se totiž strašně líbí, že Tomáš za mnou kolikrát přišel a říkal: ‚to je výborný, jak ty tomu dáš ještě ten třetí rozměr tím, jak to podáš.‘ To si myslím, že je ta spolupráce – kluci dělají muziku, Tomáš Belko ty texty a já to pojetí, že si to člověk pak vezme za své.

J.K.: Jana má obrovskou výhodu, že prostě není blbá. Mnohdy jsou skvělí zpěváci, kteří mají fantastickou techniku, ale nevědí, co to druhý slovo v první sloce znamená. A Jana to posouvá. Všichni ti kluci, které jsme na nové album oslovili – protože tam je asi devět autorů hudby – to přesně pochopili a Janu milují. A Jana pak přichází do studia celá v bílém a zvedne to ještě o další třídu. Nechci ji teď tady medit...

J.J.: No, moc to neděláš, tak si to aspoň užiju.

J.K.: No, jsi vynikající. A Jana to vždycky dokáže prožít, dokáže tam třikrát umřít, třikrát narodit, dokáže tam mít orgasmus a je to skvělý. Je to strašně znát a písničkám to pomáhá. Proto jsme do toho s Tomášem šli, protože jsme věděli, že Jana si ten šansonový projekt zaslouží. Co si budeme namlouvat, šansonových zpěvaček není moc a Jana tady s náma celou dobu hopsá, s blbečkama za sebou, ve veselých písničkách. A my jsme si říkali: ne, musíme otevřít tuhle konzervu, ukázat odvrácenou stranu Měsíce či jak to říct. Ukázat, že Jana je daleko chytřejší, než si všichni myslí.

Vzniká teď nový repertoár, když zatím poslední deska kapely Sto zvířat 30 let testováno na lidech není ještě ani pořádně rozehraná?

Čtěte také

S panenkou a panáčkem se dá vyprávět jakýkoli příběh, říká o novém albu frontman kapely Sto zvířat

J.K.: Vladimíre, to je neskutečný. Já když jsem šel sem přes Riegrovy sady, tak mi psal můj milovaný kytarista Kuba Červinka, který dostal text Noční ptáci od Tomáše Belka, že už to má skoro hotový. A vy se na to zeptáte, já to nechápu.

J.J.: Já si myslím, že to je o tom, že Tomáš nepřestává psát a je tím motorem. Poslední dobou vznikají písně tak, že Tomáš udělá texty – udělá jich víc, vyberou se ty, které chceme a na to pak vzniká hudba. On nás takhle tím motorem nutí, aby se to někam posouvalo.

J.K.: Samozřejmě je ale tahle doba o tom se nepředehnat. Opravdu, pojďme si nejdřív zahrát písničky z tohohle alba, ještě jsme ho ani nezahráli. Nikdy jsme nehráli asi čtyři písničky z toho alba, umíme jich asi osm, ale neumíme další. Takže já bych ještě počkal, ale samozřejmě skládáme dál, máme novou zkušebnu, kde máme umyvadlo, lednici...

J.J.: Aspoň to nebude uspěchané, budeme připraveni na příště. Může to být za dva, za tři roky.

J.K.: Je mi to jedno. Já prostě vím, že s touhle mladou partou a s Janou, která je nekonečně připravená, uděláme další album. Ale teď si myslím, že je třeba se rozhlédnout, nadechnout a užít si tohle album.