Je libo sendvič? V Portu je oblíbená francesinha, ale doporučuje se, pouze pokud máte velký hlad...
Francesinha neboli Francouzečka je typické portugalské jídlo oblíbené hlavně na severu země kolem města Porto. Dostanete ho prakticky kdekoli a majitelé restaurací prohlašují právě o té své francesinhe, že je ta nejlepší. Podobá se zapečenému sendviči se sýrem a se šunkou, kterému ve Francii a Belgii říkají Croque monsieur. Je ale daleko vyšší a hutnější a rozhodně se nedá vzít jen tak do ruky.
Nejlepší francesinhu v Portu prý dělají v Café Santiago. Tři restaurace ve městě vlastní rodina Pereirových. Tak jdeme dovnitř.
Francouzské jídlo pro portugalské pracující
Pan Rui Pereira vede restauraci, kde se francesinha zrodila. Začalo to v padesátých letech dvacátého století, kdy se domů do Porta vrátil jeden emigrant, mohli bychom říci gastarbeiter, z Francie. Začal vyrábět to, co se naučil od Francouzů.
Pro těžce pracující lidi v Portu ale byl croque monsieur – tedy jen zapečený toust se šunkou a sýrem – málo vydatný. Tak se do něj přidalo mnohem více věcí než do běžného sendviče. Dnes už tedy podle pana Ruie francesinha připomíná francouzskou svačinku opravdu jen velmi vzdáleně.
„Pro lidi tady v Portu bylo složité vyslovit název sendviče Croque monsieur. Takže mu začali říkat: malý francouzský sendvič, což se přesně řekne francesinha,“ odhaluje mi původ názvu.
Vrstvy masa, sýra, vejce
Základem na francesinhu je podle pana Ruie měkký bílý chleba, na který se dá tenký plátek mortadelly. A tady jsou dva kousky neuzené klobásy, a uprostřed je vložená jedna tepelně zpracovaná. Vypadá to jako mozaika. Bude následovat další vrstva.
Čtěte také
Francesinha projede třikrát kontaktním grilem: nejprve se na horkém plátu osmaží vrstva se dvěma klobásami, pak se vloží do kontaktního grilu. Na tuto vrstvu se dá plátek osmaženého hovězího masa, přikryje se další vrstvou chleba a to celé se znovu vloží do kontaktního grilu.
Na celý ten velký sendvič s oběma vrstvami chleba se dá osmažené volské oko, přikryje se plátkovým sýrem a teprve na něj se lije velmi, velmi horká omáčka.
Pořádný oběd. S omáčkou
Tajemstvím každé restaurace je ona červeno-oranžová omáčka, kterou se francesinha polévá. U Pereirových znají rodinnou recepturu jen čtyři lidé. Jsou to rodiče pana Ruie, jeho bratr a on. Je to prý jako u Coca Coly, tohle rodinné tajemství je dobře střežené.
„Francesinha se tradičně podávala v kavárnách a barech u stadionů a daváli si je chlapi, kteří se vraceli z fotbalového utkání. Objednávali si francesinhu co nejpálivější. Kdo snědl tu nejostřejší, byl ten nejsilnější. K tomu se samozřejmě vypilo hodně piva,“ poučuje mě Rui.
Dnes už se nedělá omáčka tak ostrá, protože na francesinhu chodí do restaurací i děti a rádi si ji dávají i starší lidé. Je to takové jídlo, které se jí ve větší společnosti, s přáteli.
Francesinha není žádný snack nebo přesnídávka. Je to opravdu velké jídlo, pořádný oběd. Teď by se docela hodilo, kdyby tady v café Santiago měli nějaké kanape. Ale ne, půjdu to radši rozchodit do města.
Související
-
Jak se dívka z Havířova stala odbornicí na andaluskou specialitu
Když se Michaela před víc než 10 lety přistěhovala na jih Španělska, místní lidé se jen stěží učili vyslovovat její jméno. Když se pak navíc začala tahle rodačka z ...
-
Tapas jsou součástí naší kulturní identity, hájí Španělé, proč usilují o zápis na seznam UNESCO
Ke Španělsku patří i tapas – malé porce nejrůznějších jídel a pochoutek místo oběda nebo jen tak k pivu. Teď chějí, aby byl jejich zvyk zapsaný na seznam UNESCO.
