Jan Pičman: Máme spíš speciální školu než ústav
Jedličkův ústav a škola si letos připomíná 100. výročí založení. Jak se mění postoj společnosti k handicapovaným? A jak hodnotí činnost kapely The Tap Tap? Také nad tím se zamyslel v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou Jan Pičman, který stojí v čele Jedličkova ústavu od roku 1994.
Už od počátku měl být Jedličkův ústav lékařským zařízením, ale rehabilitačním místem a vzdělávacím institutem pro handicapované. Během století se postavení handicapovaných změnilo. Ani dnes však není situace ideální. „Pořád je před námi hodně práce,“ potvrzuje Jan Pičman.
Za důležitý považuje fakt, že Jedličkův ústav stojí uprostřed Prahy. „Naši lidé nejsou na okraji. A je to dobré i pro celou společnost, která o ně denně zakopává přímo ve svém středu,“ zamýšlí se.
„Existují sice různé formy, jak handicapované zapojit do společnosti, ale dílny u nás stále zůstávají. Máme učňovské obory a také dílny, ve kterým se kombinuje rehabilitace s pracovní terapií,“ popisuje Jan Pičman.
Se zaměstnáváním pomáhá handicapovaným občanské sdružení TAP. Mezi jeho projekty patří také kapela The Tap Tap. „Ukazuje se, že i lidé s velmi těžkým zdravotním postižením můžou rozvíjet talent. A tak jim toto občanské sdružení hledá práci přímo na míru,“ nastiňuje.
Proč u lidí vzbuzuje slovo ústav negativní pocity a z jakého důvodu by Jan Pičman Jedličkův ústav jen nerad přejmenovával? Jak se žilo handicapovaným ve 30. letech nebo před rokem 1989? Také to si můžete poslechnout přímo na této stránce.
Záznam celého rozhovoru s Janem Pičmanem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
