Jak na skromnou kuchyni? Mějte otevřené oči a berte to jako dobrodružství, nabádá gastropublicistka Hana Michopulu

Čtěte také

Brunch česky? Víkendové debužírování. Jde o to nespěchat, usmívá se autor gastromapy Lukáš Hejlík

Jaké skromné jídlo jste naposledy uvařila? A stala se teď skromnost i vaším životním stylem? 

Stala. Teď odpovím úplně vzorně, protože včera jsem vařila čočkový dhal, to je indický pokrm z červené čočky a z nejrůznější zeleniny. Může být a nemusí troška kokosového mléka. Je to neuvěřitelně sytý a dobrý pokrm. 

Dřívější limit 50 korun na jídlo pro tři lidi, to asi už nejde dodržet. Tak jaký je nejběžnější současný rozpočet na skromné jídlo?

To byl limit, kterým se začínalo. Dneska se zdá úplně neuvěřitelné, byť to je před čtyřmi lety, že jsme opravdu nashromáždili 100 receptů, které byly udržitelné do této částky. To už se každému dneska zdá skoro nemožné. Ale podvědomě to tlačím co nejvíc dolů a neříkám už konkrétní částku, ale když to tak obecně počítám, bývá to kolem sto dvaceti sto třiceti korun pro tři až čtyři osoby.

A kde berete pořád inspiraci?

Nechápu to. Myslela jsem si, že to skončí, že je nějaký omezený počet receptů. Teď tam je třeba takových sto padesát. A pořád se přede mnou nějaké další a další zjevují. Taky díky tomu, že jsem svoji pozornost hodně obrátila ven, ven třeba i z české kuchyně.

Kam? 

Čtěte také

Souhra přirozenosti a chutnosti. Divák musí dostat na jídlo chuť, popisuje food fotografka Bartošová

Směrem k etnickým kuchyním, protože ve světě žije hodně lidí, kteří si nemůžou dovolit luxusní jídlo. Třeba hodně v asijských zemích. A ta jídla jsou opravdu plná chuti jako třeba i ten dhal nebo jiná jídla typu smažená rýže, která jsou plná různých výborných zbytkových surovin.

Takže jsem se obrátila na etnické kuchyně – třeba i italskou. Slavná cucina povera, což je skromná italská kuchyně, na které částečně stojí italská kuchyně dodnes. Na jednoduchosti, kterou my všichni na Itálii tak strašně obdivujeme. Pořád není konec.

Vykouknout z rutiny

Vy na začátku knihy píšete: „Mějte odvahu a buďte otevření.“ Co tím myslíte?

Jednou jsem slyšela docela hrubý výrok jednoho kuchaře, který je strašně pravdivý, takže ho řeknu tak, jak je: „Kdo je chudý, nesmí být líný.“ Občas to chce trochu vyšlápnout mimo cesty, kterými chodíme, a vyzkoušet si to, co nejíme pravidelně. Vykouknout z běžné, pravidelné rutiny, protože za rohem se může schovávat něco, co nám bude chutnat.

Chce to mít otevřené oči a brát to celé jako dobrodružství.

Když nám to chutnat nebude, tak se prostě zase vrátíme. Ale chce to mít otevřené oči a brát to celé jako dobrodružství, tu ekonomiku domácnosti. To, že máme otevřené oči, nám dovolí proměňovat kuchyň a optimalizovat náklady.

Ve svojí nové kuchařce taky píšete: „Nevyhazujte nic a kontrolujte svůj odpadkový koš.“ Co tam u vás dřív končilo a co tam podle průzkumu tak nejčastěji končí?

Jestli si vybavuji dobře průzkumy, které dělali v organizaci Zachraň jídlo, tak myslím, že tam zásadně vévodil chleba. Tomu se dá ale velice jednoduše zabránit tím, že si v supermarketu nakrájíte chleba, který si kupujete. Většina supermarketů má veliké automatické kráječe.

Čtěte také

Jídlo dokáže zabít. Chybujeme při jeho skladování, rozmrazování i při domácí konzervaci, upozorňuje lékařka

Dáte do mrazáku nakrájený chléb na tenké krajíčky, pak ho vyndáváte, protože natenko nakrájené to rozmrzne okamžitě, a tím vám odpadá to excesivní nakupování chleba, který nemůžete spotřebovat.

Já jsem to spíš ne úplně dobře skladovala v lednici a hodně jsem se naučila ve vlastní restauraci, kde není možné nic zanedbat a je k tomu samozřejmě potřeba přistupovat zcela profesionálně.

Takže sanitovat ledničku často octovou vodou, protože tím preventivně zabráníte množení mikroorganismů, a kontrolovat teplotu lednice. To je strašně důležité, měla by mít třeba mezi šesti a sedmi stupni, nikdy víc. A nekoukat do lednice – není to televize, jak jsem vždycky říkala dcerám.

Klid a dobrý pocit

Vy tam taky zmiňujete „comfort food“. Co to je?

Pro každého to má trošku jinou náplň, ale v zásadě to znamená, že to je nějaké jídlo, které nám připomíná klid nebo nějakou příjemnou emoci, kterou máme s tím jídlem spojenou. Může to být něco z dětství nebo něco, co sami máme rádi, cítíme se u toho dobře.

Co je to ve vašem případě? 

Čtěte také

Italská gastronomie se vyznačuje jednoduchostí a pospolitostí. Sdílený čas u jídla je základ, popisuje foodblogerka Kunstovná

Ještě chci uvést příklad toho, že v různých zemích je to samozřejmě něco jiného. Ten pojem pochází z anglosaských zemí a typicky v Americe je comfort food mac and cheese, to znamená zapečené těstoviny s bešamelem a spoustou, opravdu spoustou tučného čedaru, který se krájí na kostky a pak se to jí. To je pro ně comfort food.

Já to tak mám, když je třeba něco v míse. Když je něco v míse a může se to jíst lžící, tak to znamená, že jsem určitě doma, že jsou kolem mě lidi, kteří nekoukají na to, jestli mám vidličku tak nebo onak. A že je toho jídla většinou dost, když to můžete nabírat žijící. Třeba bramborový salát, bramborovou kaši nebo těstoviny s omáčkou z nějaké větší mísy provází dobrý pocit.

Jak správně uchovávat bylinky? Proč věnovat pozornost kyselé chuti? A jak ušetřit na nákupu sýrů a uzenin? Poslechněte si celý rozhovor?