I filmová tvorba se může podobat způsobům stravování, zamýšlí se Pavel Maurer

6. červenec 2019
Glosa Pavla Maurera

Filmové žánry můžou mít společné rysy jako způsoby stravování. Příkladem může být takzvaný pomalý film. To je žánr filmové tvorby, který je minimalistický a zaměřuje se na jednoduché a pomalé vyprávění. V gastronomii se podobá slow foodu – to je zase opak fast foodu, tedy rychlého stravování

Včera jsem na filmovém festivalu v Karlových Varech viděl pomalý film. Tedy, abych se nějak nedotkl filmové terminologie, pomalý film pro mě neznamená synonymum špatný, nudný nebo rozvláčný, naopak.

Pomalý je pro mě v tomto případě dobře. Znamená to mnoho věcí, například, že nešlo o akční trhák, kde se během prvních pěti minut nabourá deset aut, potopí atomová ponorka a vzájemně zastřelí pět drsňáků.

Nakrmte svou střevní mikroflóru. Pavel Maurer nabízí pár tipů na správnou výživu

Střevní bakterie (ilustrační foto)

Obecně platí, že čím víc bakterií máme ve svých střevech, tím nižší je pravděpodobnost, že budeme nemocní. Takže – abych tento vědecký fakt vyjádřil nějak lidově – bakterie žijící v našem trávicím ústrojí jsou pro nás velmi prospěšná miniaturní zvířátka. Bez nich bychom tady asi vůbec nebyli.

Znamená to z mého diváckého pohledu, že není úplně nezbytné, aby produkce během několika prvních záběrů utratila deset milionů dolarů a zničila dvě studiová města.

Neříkám, že nemám rád klasické bondovky, miluji vědecko-fantastické i mnohé akční filmy. Jen mě včera napadlo, když jsem sledoval silný příběh, vnímal neuspěchané, promyšlené vyprávění, jednoduchý, ale přirozený rytmus jednoho uměleckého snímku, že je to podobné, jako gastronomický směr jménem slow food, který také velmi cením.

Pro vysvětlenou – slow food v překladu znamená pomalé jídlo, je to směr nebo filozofie vzniklá v Itálii jako vyjádření odporu vůči rozvíjejícímu se gastronomickému fenoménu zvanému fast food, tedy rychlé jídlo.

To mě napadlo, když jsem viděl ten neuspěchaný, jak říkám, pomalý film, film festivalový, umělecký, dokonale promyšlený a nesnažící se za každou cenu rychle urvat mou pozornost a nasytit touhu po zábavě.

Křupnutí kůrky? To je kulinární delikatesa, říká Pavel Maurer

Grilované kuře je pochoutka. Ale musí být řádně tepelně zpracované

Jídlo bychom měli vnímat pěti smysly. Musí nám nejen chutnat a vonět, musí taky dobře vypadat a občas v puse správně křupnout. V takové chvíli jídlo totiž vnímáme sluchem a pomocí zubů i hmatem. Podle Pavla Maurera může dobře křupat nejen vypečená husa, ale taky třeba čerstvý salát.

Hnutí slow food, k němuž se hlásí většina vynikajících restaurací na celém světě a slavných kuchařů, vyznává uvážlivý a přirozenější přístup k využívání surovin a k vaření, snaží se bojovat za tradiční kulturu stolovaní.

Též ctí lokální specialisty, identitu, původní recepty a prosazuje harmonii mezi produkcí potravin a jejich konzumem. Jednoduše řečeno, co je rychle, ať už v přípravě, nebo ve spotřebě, tedy že rychle vaříme, a pak to fofrem nejlépe za chůze ve spěchu někde zhltneme, tak to je špatně.

S filmem je to podle mě úplně stejné – slow food, fast food, pomalý film versus rychlý film. Tak tohle mi tu na karlovarském festivalu běží hlavou, a tak se ještě dnes večer na něco klidného půjdu podívat do kina, a pak povečeřím čtyři hodiny zvolna pečenou kachničku a k tomu vypiji orosený ležák.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio