I bůček je zdravá potravina, když nebude denně, vysvětluje ředitelka spolku FÉR potravina

Jak se jako vystudovaný chemik díváte na etikety na potravinách? Co tam hledáte?

Čtěte také

Experty na středomořskou kuchyni jsou Švédové, ukázal průzkum. Jak jíst zdravě a přitom udržitelně?

Jenom ten seznam, a to stačí. Člověk nepotřebuje znát a umět čísílka těch éček nebo znát názvy chemických látek, které tam jsou. A teď nemyslím chemii ve zlém, prostě obecně cokoliv je popsané, tak je chemie, voda je chemie, všechno je chemie.

Takže čím kratší, tím lepší?

Přesně tak, maso je maso, mléko je mléko. A když tam mám dlouhý seznam, tak už vím, že to byl pejsek s kočičkou, který to nějak skládal dohromady. A to je něco, co bychom chtít neměli.

A neměli bychom se na ten talíř dívat z pohledu chemické továrny, kterou je naše tělo?

To je přesně ono, když to tam bude krátké, tak to s největší pravděpodobností bude z přirozeného charakteru, pro naše tělo to bude nejlépe vstřebatelné a nejlépe použitelné. Vždycky, když se to blíží tomu, co to dělá v našem těle, a musí to být v přirozené podobě, tak to funguje nejlíp. 

Jak mi může pomoc znalost chemie ve zdravé výživě?

Myslím, že není potřeba chemie. Já jako chemik, tak pro mě spousta věcí se dobře učilo, umím si vysvětlit po chemické stránce, že jsou to věci, které na sebe navazují, nebo se odpuzují, a proto mi to ve výživě nefunguje. Na druhou stranu člověk nemusí být chemik na to, aby pochopil, že potřebuju-li růst svaly, tak potřebuju bílkovinu. A vím, že bílkovina je v mase, v ořeších, luštěninách, a když budu jíst tyto základní potraviny, tak tělu to udělá dobře.

Když vím, že potřebuji cukr, aby mi fungovala hlava, a to pořád není žádná složitá chemie, tak mi stačí ovoce, stačí mi sladší zelenina, a vím, že cukr hlava dostane a bude mi fungovat.

Když jste vystudovaná nutriční terapeutka, tak jaké jsou nepochopitelné chyby, které děláme?

Hana Střítecká a Patricie Strouhalová|foto:Patricie Strouhalová, Český rozhlas

Lidi se strašně bojí tuku, pořád řeší, že si nemůžou dát bůček, protože je přeci tučný. A to přece není zdravá potravina. Je, když nebude denně a nebude ho hromada a budu k tomu mít zelí, tak je to v pohodě.  Druhá věc je, že lidé neustále řeší celkovou energii a nekoukají na to, z čeho to poskládají. Takže hlavně že se vejdou do zelených koleček, a už lidem nedochází, že když to mají poskládané ze sacharidů, tak to není to samé, jako když to poskládám z bílkovin. Další věc je, že spousta lidí si to navaří dopředu na celý týden, udělají si jedno velké jídlo, ale vždycky mi tam bude něco chybět nebo přebývat. Třeba těstovina je jenom sacharid, takže alespoň jáhly, když už to chci mít z něčeho lehkého.

Když jste mluvila o tom poskládat si zelené kolečko, tak v čem děláme nejvíc chybu? Že tam je víc sacharidů než bílkovin?

Velmi často to tak je, že lidé ují trošičku víc sacharidů, než je to doporučení, ale nedojí bílkoviny, takže celková energie bude správě, ale není kalorie jako kalorie. Když sním bílkovinu, tak se nebudeme bavit o tom, že tělo jí potřebuje na imunitní systém, na svaly, jde o to, že když už ji nepotřebuju, tak ji tělo vyloučí. Když sním sacharid, a už ho nepotřebuji, tak si ho schovám ve formě zásobních tuků. A to je problém, sice jsem v zeleném energetickém kolečku, ale když si sacharidy dám večer, tak se mi to přemění na zásobní tuk. Takže problém je, že se nedojídají bílkoviny. Většina lidí má problém s bílkovinou.

Co je nejvíc nebezpečnou věcí, které se objevují v potravinách? Poslechněte si celý rozhovor.