Hráčské doupě pro pamětníky, to je pinballové muzeum v Rotterdamu

Ještě nedávno byste na pinballový hrací stůl narazili v lecjaké nizozemské hospodě. Dnes si ho pořizují už jen nadšenci. Jejich vůbec největší nizozemskou sbírku otevřenou i pro veřejnost si do rotterdamského přístavu zajel prohlédnout a vyzkoušet zpravodaj Viktor Daněk.

V rotterdamském přístavu je nový plovoucí park z recyklovaného plastového odpadu

Nezisková organizace Recycled Island Foundation vybudovala v nizozemském přístavním městě soubor plastových nádrží. Jsou vyrobené z odpadu, který předtím nadace vylovila přímo z řeky Nová Máza.

„Je to koníček, který se naprosto vymknul kontrole,“ krčí rameny Gerard van de Sanden, vousatý chlapík ve vytahaném tričku, kterému tohle herní doupě patří. Nacházíme se v kdysi největším přístavním překladišti světa. Místo čaje a kávy je teď jedna z hal nacpaná herními stoly.

„Můj životní úkol je vysvětlovat, co to pinball vlastně je. Často jej lidé považují za gamblerství. Nakouknou z ulice a řeknou si: ‚A jéje, herna.‘ Ale pinball není hrací automat. Sice se do něj vhazují mince, ale vyhrát můžete leda tak zábavu a obratnost,“ zdůrazňuje Gerard.

Herna, kde děti přihlížejí a rodiče se baví

Jak se hraje pinball?

Musíme trochu křičet, stovka pinballů za námi totiž vydává neuvěřitelný rámus. Mnohé mají elektronické efekty, ale stále je to hlavně mechanická hra založená na trefování se železnou kuličkou do bodově ohodnocených cílů.

Inteligentní robot se učí z vašich úspěchů. Platí to i při stolním fotbálku

Fotbálek proti počítači jako ukázka génia mladých vědců a inženýrů na Hackathonu společnosti Bosh v Berlíně

I počítačoví programátoři mají svůj maraton, říkají mu hackathon a běhat při něm nikam nemusejí. Jen zasednou na dva dny k počítačům a podle zadání vytvářejí v týmech co nejzajímavější software. Když se k nim ještě přidají šikovní inženýři, vznikají inteligentní roboti nebo pokročilá autonomní vozítka. Na hackathonu v Berlíně si návštěvníci mohli vyzkoušet třeba souboj s robotem ve stolním fotbálku.

„Máme tady opravdu staré kousky z roku 1900, ty jsou ale jen k prohlížení. Na čemkoliv vyrobeném po druhé světové válce si ovšem můžete také zahrát. „Základem je udržovat kuličku neustále v pohybu,“ radí mi Gerard, když se rozhodnu hru si taky vyzkoušet.

Beru do ruky táhlo a kulička se dává do pohybu po desce pod sklem, kde jsou různé překážky. Její pohyb mohu ovlivňovat jedině pomocí dvou takzvaných fliperů, každý jedním tlačítkem. Jde jen o to správně načasovat, kdy s jejich pomocí do kuličky udeřit, a tím ji nasměrovat.

Návrat do dětství

Věkový průměr hráčů je rozhodně vyšší, než by člověk čekal. Sice je mezi nimi pár dětí, ale ty spíš útrpně čekají, až dohrají jejich rodiče nebo prarodiče.

„Pinball nehraju poprvé, ale tohle místo mě tedy překvapilo,“ svěřuje se paní Jacqueline, která do muzea pinballu vyrazila s manželem Edim a celou partou vrstevníků oslavit šedesátiny kamaráda. „Když je na dovolené, pořád odbíhá hledat pinballové stoly, tak jeho žena vymyslela tohle,“ dodává.

Pinballová závislost

S neonově blikajícími pinbally v pozadí Gerard vypadá jako prezident galaxie ze Stopařova průvodce Douglase Adamse

Dětská radost čiší z hráčů i z pana domácího. Když si chci Gerarda vyfotit, odběhne a vrací se v saku potištěném motivem z videohry Pacman. S neonově blikajícími pinbally v pozadí Gerard vypadá jako prezident galaxie ze Stopařova průvodce Douglase Adamse.

„Jsem na pinballu závislý. Ze sbírky se stalo podnikání, takže už nemusím manželce vysvětlovat, proč utrácím za další hrací stoly. Je to přece pro firmu,“ usmívá se. „Poslední dobou se ale objevil nový trend, říkám tomu fenomén chlapských ‚zašíváren‘. Lidé v mém věku si nakupují pinbally do svých domácích kutlochů,“ dodává na vysvětlenou, že vášni pro tuto hru nepropadl rozhodně sám.

Pinbally zažily v Nizozemsku boom na konci šedesátých a znovu začátkem devadesátých let. Pak je z hospůdek, sportbarů a kantýn začaly vytlačovat hrací automaty, které hospodským nesou víc peněz a nejsou tak náročné na údržbu. Tady v muzeu pinballu si ale na nezájem návštěvníků Gerard van de Sanden rozhodně stěžovat nemůže.

autoři: Viktor Daněk , and
Spustit audio