Historii ukazuji dětem na základě příběhů jejich vrstevníků, říká Jitka Neradová

17. červen 2018

K historii si lidé nachází cestu postupně, v dětství mají plno jiných zájmů. Ale když se tam to semínko zaseje, tak se k němu časem vrátí. Takový přístup zastává učitelka dějepisu, spisovatelka a autorka projektu Doskočiště Protektorát Jitka Neradová, která je nejraději, když děti přijdou a samy začnou vyprávět příběhy z historie.

Výzva k hledání příběhů

„Moje učení a moje knihy spojují příběhy, ráda vyprávím a hlavně chci, aby si děti příběhy hledaly samy ve svých rodinách,“ vysvětluje s tím, že jednou s aktivit s dětmi je pátrání v rodinných albech – věnují se událostem z první i druhé světové války.

A protože je příznivcem mezigeneračního propojování, tak častokrát zve pamětníky právě mezi děti. Ti jim pak vypráví, což děti často pohltí. „Učebnice mi nevyhovují,“ říká s tím, že mnoho věcí v nich chybí, nebo by tam naopak být nemusely.  

V historii figurovaly i děti

Když zjistila, že děti o parašutistech a o atentátu na Heydricha skoro nic nevědí, tak začala pracovat na projektu Doskočiště Protektorát, publikace, která vyšla i jako audiokniha. A protože příběhy dospělých jsou pro děti vzdálené, tak hledala mezi jejich vrstevníky.

Doskočiště Protektorát: Autentické osudy všech parašutistů z první vlny seskoků doprovázené jejich fotografiemi. Kniha vyvrací zažité teorie o zbabělém českém národu. 

V knize tak zvýraznila příběh čtrnáctileté dívky Jindřišky Novákové, která se dostala do spárů gestapa jenom proto, že odvedla kolo, které na ulici zanechal Jan Kubiš. „Netušila, že dělá nějakou odbojovou činnost, ve finále skončila v Mauthausenu mezi popravenými vlastenci,“ přibližuje.

Pro děti je také silný příběh dvacetiletého Vlastimila Moravce, který byl podroben výslechu a mučení, ale vydržel. „Sesypal se teprve tehdy, když mu ukázali uříznutou hlavu jeho maminky,“ říká.