Fenomén zahrádkář
To není domek, ale dům. I zahrádkáři dokáží stavět
Většina registrovaných zahrádkářů je ve městech v takzvaných zahrádkářských koloniích. Tam mají na malých pozemcích nejen záhony, ale také domky. Anebo spíše domy. Je až neuvěřitelné, co všechno se dá jen tak na koleně vybudovat.
Manželé Šnajdrovi mají v opavské kolonii Za Vodárnou vlastnoručně vyrobenou patrovou dřevěnici, stačila oblouková pila, sekera a jedno velké nadšení.
V prvním patře se pohodlně vyspí šest lidí. V domku nechybí koupelna, sprchovací kout, splachovací záchod. Místo kamen si udělali špajzku a tráví zde nepřetržitě od dubna až do začátku září. To není domek, ale dům, který stojí i bez základové desky.
Pro mnoho zahrádkářů se jejich domky staly skutečnými chalupami, jezdí sem z práce, přespí a ráno zase do práce.
Hned vedle u Jančů je také stavba na dvě patra, ale trochu jinak vymyšlená. Oblíbeným základem pro obytném prostory bývají často unimobuňku, starší nebo vyřazené. Jsou dost těžké na to, aby stály jen tak na zemi.
A proč je dobré mít zahrádku ve městě? „V paneláku je to hrozné, asi bych se tam zbláznila,“ říká paní Jančová. Na zahrádce se nemusí jen pěstovat zeleninu, mohou si zde hrát třeba vnoučata.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
