Farář z Neratova: Dlouhá léta jsme byli součástí barokních relikvií, dnes začínají lidé chápat, že jsme stejně pozemští jako oni

Když přišel do Neratova poprvé, vypadal tamní kostel spíše jako tajemný hrad, zřícenina bez střechy s hromadou suti. Přesto si prostor zachoval původní mystičnost a vznešenost, vyprávěl o bolesti, která se krajem prohnala. Dnes do Neratova přijíždějí lidé z celé republiky. „Dovnitř vejdou unavení lidé, ale pak se narovnají a začnou koukat kolem sebe a zapalovat svíčky – říkám tomu neratovský zázrak,“ popisuje farář v Neratově Josef Suchár. Poslechněte si celý rozhovor.

„Kněz není nějaký spasitel, který pomáhá životu. Naopak ostatní pomáhají mně, abych byl skutečným člověkem,“ řekl jste. Můžete to nějak rozvést?

Mnohdy lidé očekávají, že bude kněz tak trochu kouzelník, který řekne zázračnou formulku, a lidem bude pomoženo. Tak to ale nefunguje. Úkolem kněze je pomoci lidem unést život takový, jaký je, pomoci objevovat to krásné. A to zpětně pomáhá jemu, aby nezpychl, aby se nestal moralistou, který všechno ví, všechno zná a od všeho má klíč. Kněz má být jedním z nich, patřit do společenství.

Po celá léta jsme my faráři byli začleněni spíše mezi barokní relikvie kostelů, jako bychom byli součástí vznešené krásy a nostalgie minulých dějin. Obzvlášť staří lidé na faráře vzpomínají jako na někoho, kdo jim pomáhal otevírat dvířka k Bohu. Až v dnešní době zjišťují, že pan farář není za všech okolností důstojný, že není svatý a dělá pozemské věci jako všichni ostatní.

Čtěte také

Já si zrovna říkala, že farář, který jezdí na bagru, nebude typická barokní relikvie.

Vycházím z toho, že baroko už skončilo. Je krásné, ale je třeba mu nechat svůj čas. Netvrdím, že by měl každý kněz jezdit na bagru – i když bych to každému přál, protože je to naprosto skvělé.

Radost. To je vaše klíčové slovo, protože je to pravděpodobně nejčastější slovo, které jste během našeho rozhovoru řekl.

Radost je ideál, ke kterému bych chtěl dojít. Pojí se s ní laskavost. Máte-li vnitřní radost, můžete být laskavý, což lidé vnímají a mohou vám pak důvěřovat. Laskavost pomůže zaplnit spoustu příkopů, které mezi sebou lidé vybudovali.

Čtěte také

A je spojena i s tímto poutním místem. Někdy pozoruji lidi, kteří sem přicházejí – maminka tahá děti, kterým se do kostela vůbec nechce, tatínek jde s nimi z povinnosti, nasupený, s hlavou skloněnou.

Ale když vejdou dovnitř, tak se narovnají, začnou koukat na skleněný kříž, do nebe a najednou se stane neratovský zázrak – z unavených, někdy naštvaných lidí jsou najednou lidé, kteří po sobě koukají, jdou zapálit svíčku, pak vyjdou ven a zoufale hledají signál, aby zavolali přátelům, že jsou v Neratově a že je to tady super, aby si sem také někdy zajeli. Kolikrát vidíte, jak se manželé drží za ruce nebo si dají pusu. Může se dnes stát větší zázrak?

Dokážete mi popsat nejintenzivnější okamžik boží přítomnosti?

Mně se objevuje v mnohosti jednoduchých vjemů, které zažívám. Někdy je to dětský úsměv, jindy to, že můžu vyjít ven, obzvlášť teď na jaře, kdy příroda voní, je cítit hlína a život, který proráží, začíná být intenzivní.

Neratov je proslulý svým kostelem se skleněnou střechou

Je to třeba i chvíle, kdy sedím v bagru a můžu pracovat. Pokaždé je to jiné, protože můj Bůh je nekonečně laskavý a pokaždé má připraveno ještě něco krásnějšího, aby se z toho nestala rutina.

Co všechno se může stát faráři během obřadu a jak se leží v noci pod klenbou skleněné střechy neratovského kostela? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , mga
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.