Evropská komise žádá otevření trhů, zákoník práce se mění, kvůli karikatůrám Mohameda hoří ambasády, začali Olympijské hry

11. únor 2006
Týden v tahu

Tento týden přijala Sněmovna po 40. letech návrh nového Zákoníku práce. Ve studiu jsme přivítali prvního náměstka ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerku a prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla, aby si nad návrhem, který vyvolává rozpory mezi pravicí a levicí. Nepokoje vzniklé kvůli karikatůrám Mohameda mají první mrtvé. Dánské i Norské listy se již muslimům omluvili. Na zimních olympijských hrách nás bude reprezentovat rekordní počet sportovců.

Přehled příspěvků

Pavla Dluhoschová: Evropská komise vyzvala staré členské země, které to dosud neudělaly, aby nováčkům otevřely své pracovní trhy. Španělsko a Portugalsko výzvu vyslyší. Možná se připojí i další.

Protesty proti karikaturám proroka Mohameda zesílily v masové protizápadní demonstrace v mnoha zemích. Nepokoje mají první oběti. Listy v Dánsku i Norsku, kde karikatury vyšly, se už za urážku muslimům omluvily.

V italském Turíně začaly Zimní olympijské hry. Česká republika na ně vyslala rekordní počet reprezentantů.

Také k těmto událostem minulého týdne se vrátíme v následující hodině. Nerušený poslech přeje Pavla Dluhoschová.

Duel

Pavla Dluhoschová: K prvnímu tématu nás ale inspirovalo dění v Poslanecké sněmovně. Po 40 letech se zřejmě dočkáme nového Zákoníku práce. Tento týden jeho návrh přijala Sněmovna a pokud projde úspěšně celým schvalovacím procesem, začne platit v lednu příštího roku. Norma je ale jablkem sváru mezi pravicí a levicí. V Parlamentu prošla jen díky hlasům sociálních demokratů a komunistů. Do Duelu jsem pozvala prvního náměstka ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerku, dobrý den.

Host (Petr Šimerka): Dobrý den.

Pavla Dluhoschová: A prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla. Dobrý den i vám.

Host (Jaroslav Míl): Dobrý den.

Pavla Dluhoschová: Pane Míle, ten návrh Zákoníku práce se nelíbí ani zaměstnavatelům, vy jste jedním z nejhlasitějších kritiků, takže, co vám na něm nejvíc vadí?

Host (Jaroslav Míl): Já myslím, že to podstatné, co lidem musí vadit je to, že jsme očekávali skutečně normu, která bude odpovídat 21. století, která bude jednoduchá, srozumitelná a umožní jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům domlouvat si skutečně podmínky práce tak, jak jim budu vyhovovat a taková ta norma není, je zde 395 paragrafů, téměř 400 povinností pro zaměstnavatele a již dnes se připravují školení specializovaných firem na výklad této právní normy. Žádný zaměstnanec není schopen ji sám bez právního experta v podstatě realizovat a to už vůbec nemluvím o tom, že je v rozporu s ústavou a spoustu dalších věcí, ke kterých se asi dostaneme, ale já vám musím říct, že mě jako občanovi docela vadí i způsob projednávání toho zákona. Jestliže vláda slíbí liberální Zákoník práce, slíbí diskusi se sociálními partnery, ani jedno, ani druhé nedělá a jestliže hlavně slíbí, že zákonné normy budou přijímány teprve po diskusi nad zásadami zákona a v tomto případě vláda řekne, že to tak dělat prostě nebude, protože by to nestihla a protože prostě to není nutný, úplně ignoruje připomínky ministra spravedlnosti, ombudsmana, ministra vnitra a spousty dalších, tak vám zůstane rozum stát a říkáte si, jestli tohle to skutečně má smysl a tento zákon bude jeden z dalších, který skončí u Ústavního soudu. Je bohužel nekvalitní a tu jednu stranu toho vztahu dostává do velice obtížné pozice.

Pavla Dluhoschová: Pane náměstku, můžete hned reagovat, jak to bylo tedy s těmi připomínkami? Akceptovali jste je nebo ne?

Host (Petr Šimerka): Tak především musím říct, že to, co tady řekl pan prezident, musím zásadně odmítnout. Za prvé to, co řekl, částečně jde o obecnou floskuli, mám tím na mysli prohlášení, že to neodpovídá 21. století, to je otázka, co by odpovídalo 21. století a jestli kdyby se realizovalo to, co kdo navrhoval, například Svaz průmyslu a dopravy, jestli to by odpovídalo 21.století, já jsem přesvědčen, že by to nenapsali lépe a za druhé tady řekl pan prezident, bohužel musím říct, nepřesnosti, nesprávnosti nebo nepravdy. Musím zásadně odmítnout, že vláda nediskutovala se sociálními partnery a musím také odmítnout to, že neměl Svaz průmyslu a dopravy a ostatní zaměstnavatelské struktury možnost a prostor nebo nabídku ke spolupráci a to nejen v rámci vypořádání připomínkového řízení, ale dokonce měli prostor a nabídku ke spolupráci při psaní různých paragrafů. Bohužel to odmítli a bohužel se promarnil čas, kdy ministerstvo práce čekalo na dohodu sociálních partnerů, protože to by pro nás bylo samozřejmě nejlepší.

Pavla Dluhoschová: To je důležité. Pane Míle, odmítli jste to nebo ne?

Host (Jaroslav Míl): Víte, tohle to je taková diskuse. Vraťme se například k tomu, co zaznělo ve Sněmovně. Já mohu citovat pana ministra Škromacha, který řekl. A je to ze stenozáznamu ze Sněmovny. Budeme akceptovat dílčí připomínky oponentu této normy pouze v případě, že se zaváží ke schválení celého zákona. Nezlobte se na mě, to nás vrací o desítky let zpátky, takový způsob jednání.

Pavla Dluhoschová: Pane náměstku, nemáte opravdu pocit, že jednoho sociálního partnera skutečně vláda poněkud přehlížela při té přípravě Zákoníku?

Host (Petr Šimerka): Rozhodně ne, to, co tady citoval pan prezident je pravda, ale také je třeba říct v kontextu jakém to bylo řečeno, a je třeba si vyslechnout i určitá vysvětlení, které pan ministr a někteří poslanci, jako pan profesor Jičínský, v diskusi k tomu řekli. Čili bylo to myšleno tak, že v okamžiku, kdy už je třetí čtení nebo těsně před třetím čtením, to znamená je legislativní proces v jedné ze závěrečných fází, samozřejmě není možné ten zákon přepracovávat, prostor pro práci na zákoně byl dostatečný a pan prezident se vyhnul odpovědi na vaši otázku, zda odmítli spolupráci a já bych samozřejmě mohl doložit, že odmítli. V roce 2004 v červnu, v červenci, v srpnu, ta nabídka tady byla a nejenom Svaz průmyslu a dopravy, ale některé další zaměstnavatelské struktury, abych tak řekl, tu spolupráci odmítly, tenkrát ten čas promarnili a konkrétní nabídky Svaz průmyslu a dopravy, respektive návrh, konkrétní návrhy už k navrženému textu uplatnili někdy v červnu loňského roku, čili v okamžiku, kdy už ten Zákoník práce byl z větší části napsán, až na půdě tripartity.

Pavla Dluhoschová: Ano, pánové, měli bychom asi opustit tu oblast formálních připomínek a toho, jakým způsobem se ten zákon připravoval, protože pak se nedostaneme k tomu u. Na tom se samozřejmě neshodnete a těžko to můžeme v tuhle chvíli ověřovat, takže ...

Host (Jaroslav Míl): Já s tím souhlasím, já bych se přidal k panu náměstkovi, jenom poznámku. Vy jste sám řekl, že jsme připomínky dali v červnu loňského roku, to je dostatečně dlouhá doba na to, aby byly zapracovány, to za a) a za b), nezlobte se na mě, váš návrh tenkrát zněl a je doloženo, to máte pravdu, ano, ať si napíšeme vlastní paragrafy a vlastní paragrafy si napíší odbory, ale nezlobte se na mě, za to ze svých daní platíme státní správu, to snad máte připravit vy, máte to připravit systémově a ne, že tohle budeme dělat my.

Host (Petr Šimerka): Desinformujete veřejnost. To není pravda, jak to říkáte.

Pavla Dluhoschová: Pánové, ano, pojďme k meritu věci. Ministerstvo práce tvrdí, že ten zákon je progresivní. V čem?

Host (Petr Šimerka): Tak především musím říct, že, a to se málo ví, rozdíl mezi starým a také současně platným Zákoníkem práce a novým Zákoníkem nebo navrženým Zákoníkem práce je v tom, že obrací zásadu, která v současné době platí, že je, co není zakázáno, je dovoleno. To je princip, který by měl platit, zatímco teď platí princip opačný, to znamená, je umožněno pouze to, co Zákoník práce vyloženě umožňuje. Ten prostor pro smluvní ujednání v současné době není příliš velký a ten nový Zákoník práce by měl výrazně rozšířit možnosti smluvní volnosti, to znamená ...

Pavla Dluhoschová: Kde konkrétně.

Host (Petr Šimerka): Prostor pro smluvní jednání, no. Já vám samozřejmě mohu vyjmenovat desítky případů, ale spíše bych se na to podíval takto. Co nebude zakazovat, to vše je možné.

Pavla Dluhoschová: Pane Míle.

Host (Jaroslav Míl): Pane náměstku, to je takové heslo. Tak máme 395 paragrafů a přes 400 povinností vůči zaměstnavateli, tak mi teda vysvětlete, co všechno je možné, když v podstatě se všechno v dílčích paragrafech zakazuje, ale skutečně tady ...

Pavla Dluhoschová: Ovšem umožňuje se tam třeba jedna taková docela podstatná novinka, a to jsou konta pracovní doby...

Host (Jaroslav Míl): To je krásné heslo, paní redaktorko, pouze za podmínky souhlasu odborové organizace a to je věc, která mohla být klidně přidružena ke stávajícímu zákonu, ale všechno ostatní se neumožňuje, a to, že ten zákon je nekvalitní a že ty připomínky nebyly respektovány, dokládá i ze stenozáznamu fakt, že například ministerstvo práce, sociálních věcí předložilo na 70 pozměňovacích připomínek v rámci druhé čtení, aby napravilo chyby v tom zákoně.

Pavla Dluhoschová: Pane Míle, to jsme zase u těch formálních záležitostí, byla bych opravdu ráda, kdybychom se drželi těch věcných témat, která myslím pro posluchače budou zajímavá. Zmínili jsme tady konta pracovní doby, která tedy umožní, aby si zaměstnavatel se zaměstnancem dohodl pružně přizpůsobovat délku pracovní doby tomu, jak bude mít zakázky nebo ne. Je to tak, pane Míle?

Host (Jaroslav Míl): Pouze za podmínky, že bude souhlasit odborová organizace. Co když tam ta odborová organizace nebude?

Host (Petr Šimerka): Nikoliv, je to i v rámci místního předpisu, vždyť přeci víte, že se to opravilo na základě požadavku i z vašich zaměstnavatelů.

Host (Jaroslav Míl): Vnitřní předpis budeme moc vydat bez souhlasu odborové organizace?

Host (Petr Šimerka): Samozřejmě je tam prostor pro to, aby se i tam, kde nejsou odbory, se zavedlo konto pracovní doby, ostatně už dneska to leckde funguje, i když to nemá ještě zákonnou oporu, ale já bych chtěl říct podstatnější věc. Vy jste řekl, že jsme se snažili napravit chyby. Nikoliv, samozřejmě vždycky, když se něco dělá, tak se nějaké chyby udělají, ale spíše se jednalo o chyby legislativně technického charakteru, ale podstatou celé řady, no, kývete hlavou, to je osud každého zákona, že se objeví určité nedostatky, ale vůbec nemá vliv na kvalitu toho zákona. Na kvalitu zákona a na kvalitu našich připomínek má vliv to, že jsme chtěli celé řadě připomínek, i vašich, vyhovět, vyhověli jsme například zrušení povinnosti zaměstnavatelů účinně pomáhat při hledání nového zaměstnání při skončení pracovní doby, zkrátila se výpovědní doba, zavedlo se konto pracovní doby, zvýšil se počet hodin pro dohody o provedení práce, zachovala se dosavadní úprava nařizování práce přesčas, ačkoliv jsme to původně neměli v záměru, vyhovělo se vašim požadavkům, aby pracovní smlouva uzavírala písemně, a to vždy, snížila se výše odměny za pracovní pohotovost, zabezpečilo se, aby to, co se dohodne nad rámec zákona, to znamená, to, co je možné v novém Zákoníku, aby se výhodněji zdaňovalo pro zaměstnavatele, aby to nebylo ze zisku, to je desítky takových věcí, které vy jste požadovali a řada z nich se vyhověla, čili tvrdit tady demagogicky, že se nepřihlíželo k připomínkám zaměstnavatelů, prostě není pravda.

Pavla Dluhoschová: Pane Míle, já bych k tomu doplnila ještě jednu otázku. Vy, pokud vím, jste mimo jiné chtěli, aby bylo možné propouštět zaměstnance bez udání důvodu, pouze za odstupné. Nemáte obavu nebo nemyslíte, že by to praxi mohlo vést k tomu, že zkrátka by zaměstnavatelé lidi propouštěli jen na základě dejme tomu osobních antipatií, nehrozilo by to riziko?

Host (Jaroslav Míl): Tohle je lehké otočení diskuse trochu jinam a já vám dám jednoduchý příklad. Až LG Philips zavře továrnu v Hranicích na Moravě, tak k tomu bude mít určitě nějaký důvod. Zeptám se, jestli to těm lidem nějak pomůže, jestli to byly osobní antipatie, to že chtějí odejít z České republiky nebo ne.

Pavla Dluhoschová: Tady se nebavíme teď o té firmě.

Host (Jaroslav Míl): Já vím, ale těch 1.300 lidí bude bez práce. Aby lidi práci sehnali, tak ten zaměstnavatel jim tu práci dá ve chvíli, když bude vědět, že ve chvíli se mu nedaří, tak se mu ta firma nezhroutí a nedostane se do ekonomických problémů a výsledkem je, že protože má obavy pro takto komplikovaný Zákoník práce, těm lidem tu práci nabídnu, tak ty lidi nabírám na takzvaný Schwarz systém, který se ovšem nelíbí, i když můžeme o něm diskutovat, takže závěr je tu jednoduchý. Jestliže ve Francii a v ostatních zemích je snaha uvolnit trh práce tak, aby došlo k snadnějšímu nabírání i uvolňování zaměstnanců, což povede k zvýšení zaměstnanosti, tak u nás se děje bohužel v tomto směru opak a výsledkem jsou takzvané umělé reorganizace, přesouvání odborů, ať už vemete státní správu, podniky, prostě ten zaměstnavatel když bude chtít, tak si ten argument, ten důvod vždycky najde.

Pavla Dluhoschová: Ano, právě chci říci, že i v současné době má zaměstnavatel možnost se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr, ale je to určitě poněkud komplikovanější, než když ho zkrátka propustí bez udání důvodu.

Host (Jaroslav Míl): Paní redaktorko, ale jaksi, co je cílem? Zvýšit zaměstnanost, to znamená dát prostor pro to, aby ten zaměstnavatel bez jakéhokoli rizika ekonomických nákladů mohl zaměstnance najmout a zároveň v případě, že se nedaří, za odstupné a vyšší odstupné, uvolnit. To bylo na dohodě. To, co my jsme celou dobu navrhovali bylo, aby práva, protože zaměstnanec je vždycky ve slabší pozici než ten zaměstnavatel, tak aby práva měl přímo on, aby nemusel ty práva uplatňovat, i když se mu třeba nechce, jenom prostřednictvím odborů. A tady se zapomíná na jednu věc. Já mám trochu pocit, že se z podnikatelů dělá taková kasta lidí, kteří buď jsou multimilionáři, bydlící někde na ostrovech nebo nějaký šerední individua. Najděte mi jediného zaměstnavatele, jediného podnikatele, který rozjíždí své podnikání s tím, že se těší, že bude lidi propouštět. To je přece nesmysl, ty lidi začínají, berou si úvěry, realizují své myšlenky, své představy, se zaměstnanci vytváří společně hodnoty, s cílem je vyrábět víc, být efektivnější, mít větší počet zaměstnanců a růst. Nikdo ty lidi nenabírá s tím, že je chce propustit.

Pavla Dluhoschová: Pane náměstku, ten argument pana Míla nemá přece jen svoji váhu, že by skutečně měly firmy mít větší prostor pro to, aby volněji rozvazovaly pracovní poměr se zaměstnanci, které nepotřebují?

Host (Petr Šimerka): Já si myslím, že ten prostor i teď, i po přijetí nového Zákoníku práce je dostatečný. Za druhé, pan Míl hovoří o těch dobrých zaměstnavatelích, o možná někdy i atypicky dobrých. Podívejme se na obchodní řetězce, podívejme se na některé další firmy. Nám na ministerstvo chodí denně stížnosti lidí, kteří by chtěli pracovat a kteří díky tomu, že se dožadují například jenom minimální mzdy, jsou postaveni před otázku, zda budou dál tento požadavek mít, zákonný požadavek, anebo vypadnou. Pokud jde o neuvedení důvodu. Nikde v evropské členské státy Evropské unie, členské státy Evropské unie, není možné dát výpověď zaměstnanci bez uvedení důvodu. A my samozřejmě nežijeme ve vzduchoprázdnu, my musíme respektovat evropské právo, musíme respektovat i úmluvy mezinárodní organizace práce a pokud někdo prohlašuje a někteří představitelé zaměstnavatelů to tvrdí, že v Evropě lze rozvázat pracovní poměr bez jakéhokoliv uvedení důvodu, tak lžou. My jsme si to specielně zjišťovali, pravda to není a z jednoho jediného důvodu. Každý má právo, a to je ústavní právo, se domáhat ochrany svých práv a jestliže je mi dána výpověď bez uvedení důvodů, je v podstatě obtížně napadnutelné u soudu se domáhat přezkoumání toho rozhodnutí, protože já nevím, proti čemu se mám bránit. Tam se neříká, že nemůže dát výpověď, tam se říká, že může dát výpověď, ale musí uvést důvod a ty důvody jsou i definovány jaké to mohou být, ten okruh je velmi široký, i dnes, i v budoucnu je, to znamená z hlediska přezkoumatelnosti platnosti toho rozhodnutí není nikde v Evropě možné dát výpověď bez uvedení důvodů. To je jedna věc. A druhá věc, podívejte, my jsme třeba se snažili akceptovat celou řadu požadavků, mimo jiné i to, že se zkrátila výpovědní doba o jeden měsíc. Odstupné se zvýšilo taky o jeden měsíc, ale jenom o jeden měsíc, protože... .

Pavla Dluhoschová: To znamená, na tři měsíce se zvýšila a výpovědní doba bude tedy 2 měsíce.

Host (Petr Šimerka): Ano a požadavky, které by tady byly i za cenu vyšších požadavků, kdyby došlo k dohodě, že třeba ta výpovědní doba bude ještě kratší, aby to bylo pružnější, tak tam samozřejmě zase byl z druhé strany požadavek na prodloužení nebo na zvýšení počtu odstupných na dvanáctinásobek, devítinásobek, ale nedošlo k dohodě na míře kompenzace v tomto případě. Čili tady prostor pro další jednání v budoucnu nepochybně je.

Pavla Dluhoschová: Ano, já bych, ano ...

Host (Jaroslav Míl): Pane náměstku, nezlobte se, ale víte, vy říkáte je prostor k dohodě a váš ministr, představitelé ČSSD se postaví a zorganizují demonstraci, na které mají letáky, lži a výhrady zaměstnavatelů, pravda a postoj odborů. Vy vyhrotíte atmosféru a chcete dohodu. My i přesto jsme k ty dohodě byli ochotný jít a výsledkem je, že jste schválili zákon, který například umožňuje zaměstnavateli propustit ve zkušební době těhotnou ženu, ale člověka, který účelově se sebere a udělá si týden před ukončením zkušební doby, tamhle dojde za doktorem a dostane nemocenskou, že má chřipku nebo bůhvíco co podobného, tak u něj to nepude, ale u těhotné ženy ano, to mi chcete vyprávět, že je kvalitní norma, která bere skutečně zájem občanů a řekněme zaměstnanců?

Host (Petr Šimerka): Říkat, že jsme zorganizovali demonstraci si myslím, že není pravda.

Host (Jaroslav Míl): Pan ministr tam byl, pan Sobotka tam byl, pan Zaorálek tam byl, chcete mi říct, byl tam pan Štech, jako senátor ČSSD, tak kdo ji zorganizoval, když někteří ministři vyžadovali na akcích, kdy objížděli fabriky v zemi, tak lidi lákali na demonstraci do Prahy. Chcete mi opravdu vyprávět, že s tím neměla ČSSD nic společného?

Host (Petr Šimerka): Já tady nejsem za ČSSD, já jsem na demonstraci například nebyl . .

Host (Jaroslav Míl): Váš pan ministr tam byl.

Pavla Dluhoschová: Ano.

Host (Petr Šimerka): Pan ministr tam byl, stejně jako jiní třeba, rozhodně odmítám, že by to ministerstvo nebo ministr organizoval, takže takový výrazy bych nechtěl. No, smějete se tomu, organizovaly to odbory a ministr to rozhodně neorganizoval, to jakýkoliv úsměv tady není na místě...

Pavla Dluhoschová: Pojďme k těm konkrétním výhradám.

Host (Petr Šimerka): A podívejte, tady se vytrhujou z kontextu určitý věci, který když si někdo nepřečte celé, já souhlasím s tím, co je s tou výzvou, co řekla, ale četl bych až poté, co bude definitivní text. Protože není zdaleka jasné, že toto je definitivní text. Tak bych samozřejmě souhlasil s tím, aby si každý udělal, no ne, jako číst to má cenu v okamžiku, kdy to bude platné změnit. Zatím je ...

Host (Jaroslav Míl): Chceme tedy říct, že to neplatí?

Pavla Dluhoschová: Vy tady připouštíte, že, pane náměstku, že tady v těchto paragrafech konkrétních, o kterých mluvil pan Míl, dozná ten Zákoník práce změn?

Host (Petr Šimerka): Já připouštím, že Zákoník práce v podobě, ve které teď vyjde ven z Poslanecké sněmovny, nakonec nemusí být v této podobě otištěn ve Sbírce zákonů jako platný text, protože ten legislativní proces zdaleka ještě nekončí.

Pavla Dluhoschová: Já bych byla ráda, kdybychom se dostali k otázce právě postavení odborových organizací, protože to je jedna ze zásadních výhrad, kterou zaměstnavatelé mají, takže pane Míle, vysvětlete, kde máte pocit, že se posilují pravomoci odborů.

Host (Jaroslav Míl): Tady zůstalo například zachována skutečnost, že odborové organizace mohou řekněme zastavit práci, zastavit výrobu ve chvíli, kdy dojdou takzvaně k závěru, že došlo k poškození nebo narušení bezpečnosti práce, ale já bych pak musel se zeptat, proč tady byl schválen zákon o inspekci práce, proč tento výkon státní správy dneska má vytvářet společenská organizace jako jsou odbory. Chce-li zaměstnavatel využít odborů jako nezávislého pohledu na to, aby mu zhodnotil bezpečnost práce na pracovišti, ať to klidně udělá, to je naprosto v pořádku. Ale nemůže dávat odborům pravomoce, který prostě vyplývají ze zákona a řekněme můžeme se vrátit i k ústavě, k zákazu a zastavení výroby. To prostě je mi líto, bohužel nejde.

Pavla Dluhoschová: Pane náměstku.

Host (Petr Šimerka): No tak za prvé chci říct, že vaše otázka byla, kde se posiluje postavení odborů. To, o čem hovoří pan prezident neznamená posilování, ale znamená v tomto případě zachování současného stavu, nikoliv posílení. Za druhé pan prezident nepochybně ví, že ve výboru garančním byl projednán pozměňovací návrh, který toto ustanovení byla snaha jaksi odstranit jakékoliv pochybnosti o případném rozporu s ústavou a tento pozměňovací návrh byl podán. Je také ale pravda a naše ministerstvo s ním souhlasilo. Je také pravda, že při hlasování o tomto návrhu ve třetím čtení tento návrh neprošel. Je to jedna z věcí, která si myslím, že . .

Pavla Dluhoschová: To znamená, vy jste si sami mysleli, že odbory by tu pravomoc mít neměly, že by mohly tedy žádat zastavení výroby, pokud mají pocit, že je nějakým způsobem ohrožena bezpečnost zaměstnanců, rozumím tomu?

Host (Petr Šimerka): Rozumíte tomu tak, že dosud platí, že odbory mohou dát závazný pokyn zaměstnavateli k zastavení práce nebo provozu v případě, že jde o bezprostřední ohrožení života nebo zdraví. Samozřejmě to podléhá přezkoumání inspekce práce, která může samozřejmě ten případný závazný pokyn zrušit, anebo mu dá za pravdu a pak tam udělí sankci, to platilo a bude to platit v budoucnu, pokud se nic nezmění a chci ale zároveň říct, že během několika let bylo takových závazných pokynů vydáno asi 30 nebo 40, čili není to žádná masová záležitost a ty odbory by musely být hloupý, kdyby zbůhdarma zavíraly provozy nebo zakazovaly práci, protože na to doplatí zaměstnanci samozřejmě, ale na druhou stranu, pokud tam jde skutečně o ohrožení života nebo zdraví, tak rozumný zaměstnavatel takový závazný pokyn, ani mu ho nemusí nikdo dávat, on ho rád využije, protože to jeho brání před mnohamilionovými náhradami za to, takže já v tom problém nevidím, ale právě proto, aby se odstranily i nejmenší pochybnosti, tak jsme souhlasili s tím, aby se toto ustanovení upravilo tak, že ten odborový orgán vyzve zaměstnavatele, aby on sám to opatření učinil. Byl bych radši, kdyby toto bylo přijato a schváleno.

Pavla Dluhoschová: Pánové, náš čas se pomalu chýlí ke konci a myslím si, že by tady měla zaznít ještě jedna docela zásadní věc. Ten Zákoník práce je kodex, který by měl platit velmi dlouhou dobu, bez ohledu na to, která strana je zrovna u vesla. Nevznikla ale, pane náměstku, vlastně velice křehká norma tím, že jej sociální demokraté prohlasovali spolu s komunisty přes odpor pravice, nemělo ministerstvo práce vyvinout větší snahu najít konsensus, protože teď hrozí, že pokud dojde ke změně politické reprezentace, tak vznikne velký tlak na to, aby ten Zákoník práce byl znovu přepracován, a to jistě není dobře pro pracovně právní vztahy a pro určitou stabilitu.

Host (Petr Šimerka): Jistě máte pravdu, že by bylo ideálnější a příhodnější, kdyby ta norma byla přijata výraznou většinou hlasů v Poslanecké sněmovně napříč politickými stranami. To máte pravdu a to není osud jenom Zákoníku práce, ale celé řady dalších zákonů. Bohužel k tomu nedošlo a na otázku, zda ministerstvo nemělo vyvinout větší snahu, vždycky se dá udělat daleko více, než se udělalo. Já ale musím říct, protože ty práce jsem koordinoval, že naše snaha byla mimořádná, ale bohužel když narážíte na jaksi nezájem spolupracovat z různých důvodů, a to bychom se mohli vracet do situace, která tu byla v polovině roku 2004, jaká byla očekávání, jaká byla politická situace, stabilní, nestabilní a tak dále, tak ty důvody, ono to tady ještě nezaznělo, byly i takové, že se chtělo čekat na Občanský zákoník s tím, že do roka, do dvou, do tří bude, a to tady zatím nezaznělo, my jsme na něj nemohli čekat a ukazuje se, že jsme měli pravdu, protože Občanský zákoník zatím není ani zveřejněn a jeho účinnost se očekává v roce 2010 a později a my jsme byli kritizováni, že nepředkládáme naopak dostatečně rychle nový Zákoník práce. Když jsme ho předložili, tak jsme zase kritizováni, že jsme nečekali na Občanský zákoník a že to bylo příliš rychle. Čili na vaši otázku, jistě by bylo příhodnější, kdyby to bylo prošlo Poslaneckou sněmovnou jiným počtem hlasů. Nestalo se tak, ale odmítám to, že jsme nenabízeli spolupráci a že jsme nebyli v tom dostatečně aktivní.

Pavla Dluhoschová: Ano, pánové, nepochybně každý z vás vidí tohle téma úplně jiné, nicméně náš čas vypršel. Děkuji za účast v pořadu Týden v tahu prvnímu náměstkovi ministra práce a sociálních věcí Petru Šimerkovi a prezidentovi Svazu průmyslu a dopravy Jaroslavu Mílovi.

Host (Jaroslav Míl): Taky děkujeme.

Uvolňování pracovních trhů v EU

Pavla Dluhoschová: Evropská komise tento týden vyzvala staré členské země, aby otevřely své pracovní trhy nováčkům. Zatím to udělaly jen tři, Velká Británie, Irsko a Švédsko. Jestli jejich příkladu budou následovat i další, o tom budeme v pořadu Týden v tahu mluvit s Petrem Zahradníkem, ekonomem České spořitelny. Dobrý den.

Host (Petr Zahradník): Dobrý den.

Pavla Dluhoschová: Pane Zahradníku, Španělsko, Portugalsko a dnes i Finsko oznámily, že lidi z nových členských zemí, tedy i z České republiky, na své pracovní trhy od května pustí. Myslíte, že se k nim připojí ještě další státy?

Host (Petr Zahradník): Já bych byl v tomto velmi skeptický. Když to vememe eliminační metodou, tak můžeme zcela jistě vyloučit kvarteto zemí Německo, Rakousko, Itálie a Francie, které jsou v tomto velmi ortodoxní. Řekl bych, že jakýmsi spojencem Francie jsou dvě další frankofonní země nebo aspoň částečně, Belgie a Lucembursko, takže mě zbývají v podstatě dvě, Nizozemsko a Dánsko. Nezemská, si myslím, že je to pravděpodobné, neučiní to tak asi způsobem, jako Finsko či Španělsko nebo Portugalsko, ale spíše zmírňováním stávajících bariér a pozvolným otevíráním stavidel, například prostřednictvím uvolňování profesních kvót. Dánsko je menší země, ještě menší než my nebo Nizozemsko, takže myslím si, že dánský postup nebude až tak silný, navíc Dánsko je geograficky blíže například Polsku, takže myslím si, že Dánsko bude ještě nějakou dobu otálet.

Pavla Dluhoschová: Zkušenosti s otevřením trhů mají zatím tři země bývalé patnáctky. Jak se jim to osvědčilo?

Host (Petr Zahradník): Já si myslím, že v dlouhém období zcela určitě. Nicméně právě i tyto země si zažily právě ten pozvolný proces otevírání a v době, kdy i vůči nim existovala určitá restriktivní opatření, tak byla stejně, ty země byly stejně zklamány jako my, ale v současné době si myslím, že zcela určitě ano a je to v podstatě i ve smyslu principu evropské integrace. Na tom, že by neměl existovat volný pohyb osob v podstatě dlouhodobě nikdo nepochybuje, a toto jsou spíše krátkodobé nástroje, které řekněme brání tomu, aby se země, které nejsou zcela ekonomicky podobné, aby nezpůsobovaly nějaké nenadálé šoky.

Pavla Dluhoschová: Jak těch nových možností využívají Češi? Víme, že žádný exodus sice nenastal, ale tisíce lidí vyjíždí za prací do zahraničí, takže kam jezdíme nejčastěji?

Host (Petr Zahradník): Paradoxně do zemí, které jsou vůči nám v tomto ohledu nejrestrektivnější, do Německa a do Rakouska. Protože někdy možná panuje určitá iluze v tom, že když existují restrikce, tak je v podstatě zákaz pracovat v těchto zemích, to samozřejmě není vůbec pravda, ale Německo a Rakousko striktně vyžadují například pracovní povolení, což ony země, které to uvolnily, Británie, Irsko, Švédsko nevyžadují, ale po vstupu do Evropské unie před téměř dvěma lety se naši občané naučili jezdit například do Velké Británie, tam počet lidí lze odhadovat v řádu nízkých desítek tisíc, v případě Irska v řádu nízkých tisíců, ale například v porovnání se Slovenskem, které je poloviční než Česká republika, jsou Češi poměrně pasivní, ale je nutné říci, že nějaká centrální statistika v tomto ohledu neexistuje, protože neexistuje nějaká oznamovací povinnost uzavření privátního kontraktu s privátní firmou, takže jsou to spíše řekněme odhady nebo více či méně přesná čísla.

Pavla Dluhoschová: Mají ty země, které ještě tvrdošíjně hájí své pracovní trhy, opravdu stále ke svým obavám důvod?

Host (Petr Zahradník): Já si myslím, že možná s výjimkou naopak zemí, které jsou v tomto liberálnější. Menší pracovní trhy, jako například Irsko, takže že nemají, že s výjimkou možná Polska neexistuje žádná z těch nových členských zemí, které by byly schopny nějakým způsobem zničit nebo negativně ovlivnit pracovní trh v těch zemí EU patnáctky. Rozhodně iluze, že by toho byli schopni Češi a Česká republika je v podstatě druhá největší země z těch nováčků po Polsku, tím méně ostatní členské země. Mám pocit, že to je spíše přehazování vnitřních problémů na nováčky, což je možná politicky řekněme populárnější, ale například francouzský nebo německý pracovní trh jsou částečně nemocné z důvodů svých vnitřních příčin, nikoliv z důvodů rozšíření.

Pavla Dluhoschová: Myslíte, že třeba Francie nebo Německo by mohly ještě v příštích letech svá stanoviska k přechodným obdobím přehodnotit?

Host (Petr Zahradník): Já bych řekl, že Německo dokonce i po změně politických poměrů zcela určitě ne, zcela určitě ne zřejmě ani Rakousko, Francie dlouhou dobu vypadala, že by takovou zemí mohla být, Francie dokonce v průběhu řekněme počátku této dekády patřila k zemím, která zvažovala liberálnější přístup, ale zhruba v posledním roce naopak se Francie stala velice ortodoxním zastáncem toho přechodného období, takže se domnívám, že i Francie až do roku 2011 bude hájit nebo bude chtít hájit svůj pracovní trh a bude udržovat tyto bariéry.

Pavla Dluhoschová: Za návštěvu v pořadu Týden v tahu děkuji Petru Zahradníkovi, ekonomovi České spořitelny, děkuji, na shledanou.

Host (Petr Zahradník): Děkuji taky, na shledanou.

Pavla Dluhoschová: No a za chvíli už na téma protesty radikálních muslimů.

Protesty muslimů proti karikatuře Mohameda

Pavla Dluhoschová: Protesty proti karikaturám proroka Mohameda zesílily v masové protizápadní demonstrace na mnoha místech zeměkoule. V Íránu včera dav napadl západní ambasády, tisíce lidí vyšly do ulic v keňské metropoli Nairobi, v indickém Dillí nebo malajsijském Kuala Lumpuru. Skandovaly smrt Dánsku, Izraeli a Americe. Nepokoje mají první oběti. Zemřelo při nich 11 lidí. Spojili jsme se s arabistou Západočeské univerzity v Plzni Danielem Křížkem, dobrý den.

Host (Daniel Křížek): Dobrý den.

Pavla Dluhoschová: A s publicistou Janem Petránkem, dobrý den i vám.

Host (Jan Petránek): Dobrý den.

Pavla Dluhoschová: Pane Křížku, nejprve otázka na vás. Listy v Dánsku i Norsku, kde karikatury vyšly, se už za urážku muslimů omluvily, ale ty bouře přesto neutichají. Je vůbec omluva to, co chtějí muslimové slyšet?

Host (Daniel Křížek): No, tak já si myslím, že omluva je určitě to, co chtějí muslimové slyšet nebo alespoň ti, co protestují, ovšem mělo by jít podle všeho o omluvu bezvýhradnou, protože ať už dánský nebo norský list, který otiskl ty karikatury, se samozřejmě omlouvají, ovšem vždy připojí ale hájíme svobodu slova a muslimové prostě urážení nebo tak, jak to oni chápou urážení proroka Mohameda není omluvitelné ničím, ani svobodou slova, jak ji chápeme my.

Pavla Dluhoschová: Pane Petránku, co o tom soudíte vy?

Host (Jan Petránek): Že ta puma, která byla na jedné karikatuře v turbanu Mohameda, je něco, co mají všichni fundamentalisti dneska v rukou a že tedy nejde ani tak o omluvu, jako rozpoutat jakousi fanatickou honičku, při níž vyžadují kapitulaci všech, kteří mají na západě smysl pro humor. Podívejte, to nejdůležitější je tady uvědomit si, když, a já jsem o tom nedávno mluvil s Danou Schmidt, což je v Dánsku vynikající korespondentka místního listu Politiken, která když byla v Saudské Arábii, tak pak po návratu mi řekla, podívej, tam jsem se musela chovat jako muslimka, tam se každý musí podřídit tomu, co oni chtějí, ale když přijedou oni k nám, do Dánska, do Česka, tak tady chtějí, aby my jsme je respektovali. U nás máme respektovat je, u nich my máme taky respektovat je, čili je to nerovnoměrné a myslím si, že tohle to je strašně důležité. Nelze těm, kteří nemají smysl pro humor, něco vysvětlovat, co je to karikatura. Tady dochází ke střetu, kdy fundamentalisti nás chtějí dostat na kolena, to je nepřijatelné.

Pavla Dluhoschová: Pane Křížku, myslíte, že za podněcováním těch protestů někdo stojí, protože z mnoha stran zaznívá názor, že nejsou spontánní, ale dobře organizované, třeba americké úřady z nich viní Al-Kajdu.

Host (Daniel Křížek): No, já osobně bych přímo Al-Kajdu nepodezříval už jenom proto, že v tuto chvíli její organizační struktura je velice mlhavá a já osobně, když můžu mluvit o příkladu Sýrie například, tam bych rozhodně podezříval syrskou vládu, že tyto nepokoje nechala vyvolat, pokud je nevyvolala ona sama. Můžu uvést příklad, já jsem na jaře 2003 pobýval v Damašku v době, kdy Američané vstoupili do Iráku, konaly se demonstrace, jejichž velice zřetelným cílem bylo napadnout americkou ambasádu, syrská vláda se velice, no řekl bych, brutálně postarala o to, aby se to nestalo a dnes vidíme, že nechali v podstatě demonstranty zapálit ambasádu dánskou, takže bych řekl, že je to prostě z jejich strany podporováno, neboť se jim samozřejmě hodí, aby tu frustraci svých občanů ventilovali tímto směrem a ne na domácí politické scéně.

Pavla Dluhoschová: Pane Petránku, také náš ministr zahraničí Cyril Svoboda si myslí, že ty protesty v muslimském světě nejsou spontánní, jsou chladně vykalkulované, podporované. Je to tedy i váš názor?

Host (Jan Petránek): Ano a dodal bych k tomu jednu základní myšlenku. Podívejte, teď jde o to, že po útoku na New York, kde spadly dva obrovské mrakodrapy, se nedostali radikálové k tomu, aby víckrát udeřili na Spojené státy. Změnili proto taktiku a chtějí radikalizovat samotný muslimský svět. Destabilizace základních režimů v Saudské Arábii, v Kuvajtu a v celé téhle té muslimské oblasti by se měla dostat na úroveň toho, co je dneska v Íránu, to je myslím základní strategická myšlenka, které bychom se měli asi v budoucnu věnovat a kterou bysme měli sledovat.

Pavla Dluhoschová: Zkuste zformulovat, jak by se k tomu problému měla postavit Evropská unie a celý západní svět, jak to udělat tak, aby se ten střet nevyhrotil, ale současně aby si tedy tato civilizace zachovala svou tvář?

Host (Jan Petránek): No, bylo by to jednoduché. Měli bysme, jako Evropská unie nebo aspoň jako Česká republika definovat svoje stanovisko. Humor si brát nedáme, ten humor nikdy z naší strany není míněn tak, aby někoho urazil, ale v každém případě tolerance musí být z obou stran.

Pavla Dluhoschová: Pane Křížku, váš názor?

Host (Daniel Křížek): No, já bych s tím v zásadě souhlasil, myslím si, že je velice nutné, aby Evropská unie zaujala pokud možno jednotný postoj a dala ho najevo, myslím si, že určitá forma omluvy je na místě, ovšem hájit svobodu slova je prostě pro náš civilizační okruh a jenom bych ještě chtěl poznamenat, že já bych se osobně velice bránil určitým paušalizacím i tak, jsem je slyšel teď mluvit o muslimském světě, který něco plánuje nebo má nějaké strategické záměry je přinejmenším ošidné, protože historie nás učí a i současnost nás učí, že muslimské státy navzájem se nedokáží domluvit téměř na ničem a média samozřejmě ukazují nějaké davy rabující a podobně, ovšem naprostá většina muslimů rozhodně nevyznává nějaké extremistické nebo krajní postoje a bránil bych se těm paušalizacím.

Pavla Dluhoschová: Právě ten argument zaznívá opravdu hodně často, že většina muslimů je mírumilovná, proč ale tedy jejich představitelé nedokáží těm fanatikům zabránit, mají vůbec nějakou autoritu ve své komunitě?

Host (Daniel Křížek): Já myslím, že mají a že se jim to v některých případech i daří, ovšem nesmí to být právě duchovní, kteří jsou vázaní s extremistickými organizacemi, jako je Hamás, Islámský džihád a podobně, tak ty spíše samozřejmě tyto vášně rozdmychávají.

Pavla Dluhoschová: Pánové, oběma vám děkuji za váš čas. U našeho telefonu byli publicista Jan Petránek a arabista Západočeské univerzity v Plzni Daniel Křížek.

Fejeton Jana Pokorného

Pavla Dluhoschová: V pátek začaly v italském Turíně 20. Zimní olympijské hry. Jan Pokorný ve svém fejetonu přiznává, že na zahajovacím ceremoniálu olympiády byl poprvé a podle toho volil i slova.

Jan Pokorný: "U každého sedadla olympijského stadionu v Turíně byla taška s bílou pláštěnkou, baterkou a zvonkem. 30 tisíc diváků se octlo v bílém a chvílemi s baterkou, občas se zvonkem spoluhráli ve spektáklu zvaném úvodní ceremoniál. V sektoru 118, před námi, seděli Rusové, lidé z Kanady, za námi Nizozemci a Američané, ale to se pod bílou pláštěnkou ztratilo.

Tleskalo se jednotlivým výpravám, které defilovaly po ploše olympijského stadionu a zvlášť těm, jejichž sportovce na stupních vítězů asi těžko uvidíme. Platila úměra, čím méně početná výprava, tím silnější aplaus. Například ti dva keňští závodníci, z nichž jeden nesl vlajku, si museli v tu chvíli připadat jako největší hvězdy v galaxii.

No a pak tam sportovci stáli pohromadě, z muslimských zemí, ale třeba i ti z Dánska. Poslouchali projevy, sledovali velkolepý program, v němž na stadionu bruslili tvorové, z jejichž futuristické helmy šlehaly plameny, do smyku šlo červené Ferrari ze stáje Formule 1 a to se mísilo s výjevy z italské renesance a baroka. A v jeden okamžik začali na tribunách i ti nestydlivější diváci tancovat. Radostí z toho, že na tom divném světě je teď aspoň jedno místo, kde je dobře lidem z celé planety.

Bylo to až trochu kýčovité. U podobných ceremoniálů snad nelze jinak, ale uznejte, není lepší kýč pod olympijskými kruhy než zapálená ambasáda? Víte, těžko se o tom takhle do rádia z Turína mluví, jistě, jsou důležitější věci, ale když při zahájení olympijských her promluvila na turínském stadionu Yoko Ono a hned na to zazpíval Peter Gabriel Lennonovu Imagine, měl i celkem okoralý pětačtyřicátník co dělat, aby nezačal popotahovat. Ale buďte v klidu, už jsem zase poslouchal zprávy a četl noviny, prostě jenom začala olympiáda."

Pavla Dluhoschová: Jan Pokorný uzavřel Týden v tahu, Pavla Dluhoschová vám od mikrofonu přeje pěkný víkend i celý příští týden.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: pad , jap
Spustit audio