Drobný akcionář: To je síla!

Stát se rozhodl vyhlásit boj skupinám drobných akcionářů, které svou činností poškozují většinové vlastníky. Bezmála po pěti letech takřka nečinnosti se tak zaměří na trestnou činnost, která je už ve světě dobře známá a například v Japonsku se jí věnuje speciální odnož tamní mafie - jakuzy. U nás se o ní, prozatím, ani příliš nehovořilo. O co jde? Zmíněné skupiny nakoupí několik akcií firmy. Poté začnou právně napadat každé byť sebemenší pochybení, kterého se tato firma v rámci své činnosti dopustí. Důvodem soudní pře může být například i to, že v době hlasování na valné hromadě odešel jeden z akcionářů na záchod, kde nebyly namontovány reproduktory, a on tak neslyšel, co se projednávalo. I taková, na pohled neopodstatněná, žaloba ale znamená finanční ztráty, které mohou jít do milionů. Omezí totiž některé obchodní aktivity firmy. Ministerstvo financí o těchto praktikách podle mluvčího Libora Vacka ví. Současná legislativa však postih podobných praktik defacto neumožňuje. Proto, jak říká Vacek, je třeba změnit zákony:

Vacek: "Ministr financí už před časem požádal oficiálně ministra spravedlnosti o urychlenou přípravu novelizací příslušných legislativních předpisů, které by prostor pro takovéto záležitosti omezily, případně jim, alespoň do určité míry, zabránily."

Podle našich informací jde po skupinách drobných akcionářů, jejichž aktivity jsou označovány za vydírání, už několik let Služba pro odhalování korupce a závažné ekonomické kriminality. Kvůli nedostatečné legislativě prozatím bezvýsledně. I proto se dosud většinou majoritní vlastníci nakonec dohodli s žalující stranou na mimosoudním vyrovnání. Tedy, že dotyčné skupině drobných akcionářů zaplatí výpalné. A nebo, že od nich odkoupí jejich akcie, samozřejmě za několikanásobek skutečné ceny. Podobnou zkušenost má i likvidátor Harvardského průmyslového holdingu Michal Pacovský. Ten jako první jmenoval skupinu osob, která se podobnou činností podle něj zabývá. Jak říká Pacovský, organizovaná skupina několika akcionářů se systematickým podáváním žalob a stížností snaží zablokovat činnost holdingu. Zároveň prý Pacovskému naznačují, že žaloby mohou být staženy, když od nich někdo akcie vykoupí. Mezi akcionáři, které Pacovský jmenoval, je i Aleš Hodina. Ten existenci vyděračských skupin drobných akcionářů odmítá. Podle něj jde o pomluvačnou kampaň, která má ve finále oslabit práva všech minoritních vlastníků:

Hodina: "Podle mého názoru jde o cílenou mediální kampaň. To, že si minoritní akcionáři už nenechají všechno líbit, silně vadí všem majoritním akcionářům, kteří byli zvyklí dělat si co chtějí a rádi by, aby to pokračovalo. Kampaň proti minoritním akcionářům může souviset i s chystanou novelou obchodního zákoníku. Jde o to, aby v ní majoritním akcionářům připadlo co nejvíc práv a minoritním co nejméně."

Další z těch, kteří údajně blokují činnost harvardů však mluví jinak. Podle Jakuba Sedláčka i u nás skutečně vyděračské skupiny minoritních akcionářů existují. Podávají účelové žaloby a čekají na výpalné, uvedl doslova v tisku. Sebe ale Sedláček považuje za obyčejného investora, který se stará o svůj majetek. O tom je ale možné polemizovat. Například na Komerční banku podali Hodina a Sedláček za poslední rok po jedné žalobě. První - Hodinova - zablokovala navýšení základního jmění. Soud ji po půl roce zamítl. Mezitím ale musela být banka posílena jinak, aby se nedostala do nucené správy. Proto z ní byla vyvedena část pochybných úvěrů. A to nyní napadá právě Sedláček. Žaloby Sedláčka a Hodiny zpochybnily způsoby ozdravení Komerční banky před plánovanou privatizací. Ta by přitom měla bance přinést dlouhodobou stabilitu. O tom ale Hodina není přesvědčen. Stejně tak pochybuje i o tom, zda Sedláčkemnapadené očištění banky od nejhorších půjček, které stát převzal, bylo výhodné:

Hodina: "Žaloba pana Sedláčka určitě není zbytečná komplikace. Jestliže se převáděl majetek z banky na stát, který je jejím největším akcionářem, měla o tom podle zákona hlasovat valná hromada. Všichni sice tvrdí, že to bylo pro banku výhodné, ale konkrétní podmínky nikdo nechce říct. Takže to vzbuzuje podezření, zda ta výhodnost nebyla jen na papíře."

To zástupci banky i státu, jako majoritního akcionáře, odmítají. Naopak hovoří o nemalých problémech, které jim žaloby některých skupin akcionářů přinesly. Náměstek ministra financí Jan Mládek v případě první - Hodinovy - žaloby dokonce hovořil o vyděračských praktikách. Žalobu na údajné vyděrače však stát nepodal. Naopak IPB do soudního sporu s jedním z drobných akcionářů vstoupila. Podle Karla Tejkala z tiskového odboru této banky proto, že existuje podezření ze spáchání trestného činu hodnoceného jako navádění ke spáchání trestného činu. Už z této klasifikace je přitom jasné, že dokázat vinu v podobných případech je velmi složité. Například i ve chvíli, kdy si některý z drobných akcionářů řekne o výpalné, je totiž řeč o takzvaném narovnání škod, které údajně chybným postupem firmy vznikly, a to není trestné. Vedle potrestnání viníků je problémem i stav společnosti, která potřebuje kapitál a její posílení blokuje právě žaloba některého z problémových drobných akcionářů. Jak upozorňuje mluvčí České národní banky Milan Tománek, není to zdaleka jen potíž zmíněných bank. I to by však podle něj měla legislativa v nejbližší době vyřešit:

Tománek: "My jsme se v tomto ohledu vydali s určitou iniciativou k vyřešení toho problému. Považovali jsme za určitou možnost novelu zákona o bankách, která však nebyla přijata s tím, že tato otázka, tedy otázka možného navýšení kapitálu i při protestu jednoho z akcionářů, bude řešena obecně pro všechny akciové společnosti novelou obchodního zákoníku. Ta je v současné době projednávána v Poslanecké sněmovně. Kromě zmíněné novely obchodního zákoníku pak určité vylepšení přináší i novela občanského soudního řádu, jejíž některá ustanovení by měla přispět ke zrychlení soudního řízení."

Zástupci státu se tedy rozhodli vyhlásit drobným akcionářům, kteří poškozují většinové majitele, válku. Prozatím však vinou nedokonalé legislativy mohou o aktivitách údajných vyděračů hovořit pouze velmi obecně. Tak to alespoň tvrdí. Menšinoví akcionáři, kteří jsou za vyděrače označováni, veškerá nařčení odmítají. Na tom, zda podobná trestná činnost v naší zemi skutečně existuje, se ale nedokáží shodnout. Podle některých ano, jiní říkají, že je vše věcí kampaně, která má oslabit už tak neradostnou pozici drobných vlastníků v naší zemi. Celou věc by mělo vyřešit několik právních úprav, které se nyní chystají. Ani nové zákony ale popisovanou trestnou činnost asi zcela nevymýtí. Za příklad může sloužit Německo nebo Japonsko. Obě země mají vyspělou tržní ekonomiku a kvalitní legislativu, a přesto problémům s vyděračskými skupinami drobných akcionářů stále čelí. Poslední velký známý případ je právě z Japonska, kde několik vysoce postavených bankéřů z Nomury vyděračům platilo. V roce 1997 se celá aféra provalila a je to tehdy stálo místo.