Čapkův svědek, Poláčkův mecenáš a rádce. Příběh rodu Firtů je úžasná sága, vypráví spisovatel Vacek
„Vybádat něco ke Karlu Čapkovi je prakticky nemožné, spíš občas nějaký střípek, a tak jsme se na Strži zaměřili na významné osobnosti, které se kolem Čapka točily, jeho nejbližší přátele,“ říká Zdeněk Vacek, ředitel Památníku Karla Čapka a spoluautor aktuální knihy pojednávající o rodu Firtů. Jaká náhoda ho k tématu přivedla?
Čtěte také
Jak jste se v Památníku Karla Čapka na Strži o víkendu rozloučili s létem?
Bylo to hektické, ale počasí nám přálo. A mám velkou radost, že jak swingový koncert, tak křest jedné z nových knížek, divadelní představení, besedy, že to všechno si našlo dost diváků a byla velice příjemná atmosféra.
Karel Čapek byl nesmírně zvídavý člověk, měl spoustu koníčků, od jednoho přebíhal k druhému.
O prázdninách jste mimo jiné uspořádali přednášku skladatele a etnomuzikologa Tomáše Reindla o etnické hudbě. Jak to souvisí s Karlem Čapkem?
Zdánlivě je to naprosto odtažité téma, ale kde jinde by to mělo být než u nás? Karel Čapek byl nesmírně zvídavý člověk, měl spoustu koníčků, od jednoho přebíhal k druhému. Vždycky, když měl pocit, že už dosáhl nějaké úrovně, tak ho to přestalo bavit a vrhl se na něco jiného. Takže kromě perských koberců, fotografování se zajímal také právě o etnickou hudbu a jeho sbírka gramofonových desek, nahrávek této hudby, je tak významná, že je registrována i na jednom ze seznamů UNESCO a je deponována v Náprstkově muzeu. Takže kde jinde než na Strži by měla zaznít přednáška s ukázkami a odkazy na Karla Čapka.
Úžasná sága
Nedávno jste vydal ságu rodu Firtů. Co vás k tomu přivedlo?
Čtěte také
Přivedla mě k tomu náhoda, dá se říct. I když je pravda, že jsem si vědom toho, že ke Karlu Čapkovi něco vybádat je prakticky nemožné, spíš občas nějaký střípek, tak jsme se na Strži zaměřili na významné osobnosti, které se kolem Čapka točily, jeho nejbližší přátele. Ale někdy tomu opravdu pomůže náhoda.
Někdy před Vánocemi 2022 se na Strži o víkendu zastavil Petr Firt s rodinou a nechal mi tam u kolegyně na recepci vizitku. Já jsem mu popřál k Vánocům, spřátelili jsme se a on mi ukázal, jaké nádherné věci má po svém dědečkovi Leopoldu Firtovi, lékaři Čapkovu, lékaři Peroutkovu…
Výsledkem byla výstava, kterou jsme zahajovali loňskou sezonu. A zjistili jsme, že těch materiálů v rodinném archivu, ale i v Památníku národního písemnictví je spousta – nejenom o Leopoldovi, ale i o jeho bratrovi Juliu Firtovi, nakladateli, politikovi. A ještě je tu další, třetí Firt, profesor Pavel Firt, významný kardiochirurg, který před 40 lety udělal první úspěšnou transplantaci srdce v celé východní Evropě, nejenom v Československu. Tak to je úžasná sága, která dosud nebyla zpracována, takže vznikla knížka.
Chtěl jsem se ptát na to, co měli společného s Karlem Čapkem – kromě toho, že mu byl Julius Firt za svědka na svatbě. Ale vy už jste to vysvětlil, že shodou okolností byl Leopold jeho lékařem.
Čtěte také
Ano, Leopold byl, řekněme, introvertnější z těch dvou bratrů. Byl to lékař na tehdejší pražské periferii v Kobylisích – mimochodem teď na Zenklově třídě, kousek od hospody Na Vlachovce. Takže on měl mezi pacienty dělníky z Libně, Praha už tam končila, navazoval venkov… Ale zároveň se například staral i o zaměstnance trojské zoo.
A pak měl takové prominentní soukromé pacienty – ti nebyli na nemocniční pokladnu, na pojišťovnu – jako byl Ferdinand Peroutka, jako byl Karel Čapek nebo Adina Mandlová, což údajně paní Firtová úplně ráda neviděla.
Tajný deník Dr. Firta
Ještě k té úloze svědka na svatbě. Julius Firt svědčil nejenom Karlu Čapkovi, Ferdinandu Peroutkovi, ale taky agentu StB Pavlu Minaříkovi. Jak k tomu došlo?
To je to opravdu kouzelné. Právě někdy takto říkám: Co mají tyto tři nepravděpodobné osobnosti společného? To, že jim šel za svědka Julius Firt, mimochodem sám dvakrát rozvedený. A došlo to tak daleko, že agent Minařík dokonce od Julia Firta v Mnichově, kde společně pracovali v redakci Rádia Svobodná Evropa, dostal zlaté manžetové knoflíčky.
Když Minařík dostal vyhazov z rádia, tak mu staří pánové, jako byl Firt, pomáhali, aby se uchytil v Americe, dali mu k dispozici své kontakty. Minařík tam byl infiltrován vlastně v roce 1968. Tady se bavíme o roce 1975, kdy do Ameriky skutečně odletěl, ale okamžitě se vrátil do Prahy. A potom ministerstvo vnitra uspořádalo tu spektakulární tiskovou konferenci na začátku roku 1976, kdy vystoupil agent Minařík. A mnozí – nejen v Mnichově – bledli hrůzou.
Čtěte také
Jako by toho nebylo málo, tak ještě navíc vyšla knížka jednoho fámula. Knížka, propagandistická brožurka, která se jmenovala Tajný deník Dr. Firta. A teď si představte – zasloužilý mediální podnikatel a politik Julius Firt, v té době už starý pán na penzi v Mnichově, najednou zjistí, že v Praze za jeho života vyšla brožurka, která má na zadní obálce přefocenou jeho závěť, která leží v trezoru, a uvnitř v obrazové příloze řadu dalších dokumentů z jeho soukromého archivu.
Byl to zlomený člověk, který se bál každé nové zprávy z Prahy.
Když se Julius Firt v rámci redakce Rádia Svobodná Evropa stěhoval do menší místnosti, tak velmi úslužný a podlézavý a úlisný, jak mnozí vzpomínali, mladíček Pavel Minařík mu nabídl, starému pánovi – kterému dělal posluhy ze zištných důvodů, tedy aby se něco dověděl –, že mu to přestěhuje, pomůže. Takže mu Julius svěřil klíč, protože mu věřil a protože obecně podporoval mladé československé uprchlíky, snažil se jim pomoci kariérně i osobně. A Minařík prostě přefotil, co mohl, a tímto způsobem to zneužil. Zbytek Firtova života tím byl výrazně poznamenán. Byl to zlomený člověk, který se bál každé nové zprávy z Prahy.
Umělců si vážil
Karlu Poláčkovi prý Julius Firt poradil titul románu Muži v ofsajdu a Vítězslavu Nezvalovi název surrealistické sbírky Praha s prsty deště. Ono to zní trošku jako z Cimrmana.
Čtěte také
No, byl to okruh přátel, které on opravdu podporoval. A je hezké, že spousta umělců různých politických směrů pak na Julia vzpomínala jako na člověka, který si umělců skutečně vážil. A nejenom že Poláčkovi toto poradil, ale hlavně mu pomohl k tomu, že se Poláček začal trochu lépe oblékat. Když prý viděl, jaký má ubohý utíkáček, tak těm nedoceněným umělcům výrazně zvýšil honoráře a snažil se, aby žili důstojně. Tak to byl další aspekt. Nejenom že jim poradil, ale opravdu se snažil, aby ti lidé fungovali.
Mimochodem pomohl Karlu Poláčkovi, aby se mohl vrátit do Lidových novin, odkud ho rozzuřený šéfredaktor Eduard Bass vykopl poté, co se nepodařilo reportování z prestižní záležitosti pohřbu T. G. Masaryka v září 1937. Redaktoři lidovek byli rozestavěni po trase toho konduktu Prahou. No a Karel Poláček se vůbec nedostavil na to místo, kde měl být.
Druhý den prý přišel do redakce lidovek, kde vládla pohřební atmosféra, protože redaktoři cítili, že se to vydání úplně nepovedlo. Poláček měl nakouknout do šéfredaktorny a říct Bassovi něco v tom smyslu, že teda nic moc. A ten ho okamžitě vyrazil. Firt pendloval mezi Bassem a Poláčkem a říkal Poláčkovi: „Měl byste Bassovi napsat omluvený dopis.“ Nadiktoval mu ho, pak zase šel za Bassem: „Vidíte, on vám ten Poláček napsal takový dopis. On je to dobrý člověk, měl byste mu takto odpovědět.“ Tímto způsobem řídil korespondenci obou. A Poláček se vrátil do redakce.
Jakým způsobem se na knize podílel Petr Firt? Kdo byl předobrazem postavy princezny v románu Krakatit? A co se chystá v Památníku Karla Čapka? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Zdeněk Vacek hostem Tomáš Pancíře
Hostem pořadu K věci byl ředitel Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše Zdeněk Vacek.
-
Host: Zdeněk Vacek, ředitel Památníku Karla Čapka
Jak velkého spisovatele ovlivnila jeho rodina? Co pro něj znamenaly pobyty ve Staré Huti u Dobříše, kde Památník sídlí? Moderuje Ondřej Kepka.
-
Co vše je na Strži u Dobříše k vidění? Vypočítává Zdeněk Vacek, ředitel památníku Čapkova Strž
Proč se coby vystudovaný ekonom věnuje odkazu velkého spisovatele, také Olgy Scheinpflugové či Ferdinanda Peroutky? Proč bychom se měli v Evropě pyšnit Karlem Čapkem?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.