Příběhy babyboxu. Jak se odloženým dětem daří v nových rodinách?
Na pupečníku tkaničku, ve tváři tiky z alkoholového syndromu. Dnes je Dominika seběvědomá tanečnice
Start do života neměla Dominika jednoduchý. Do babyboxu ji odložili s pupečníkem zavázaným tkaničkou, ještě u sebe měla placentu a nebyla v dobrém zdravotním stavu, trpěla alkoholovým syndromem. Dnes je ale Dominika sebejistá třináctiletá dívka, která vítězí v tanečních soutěžích, miluje své nové rodiče a svůj původ neskrývá. „Má jasno, řeči ji nedokážou rozházet,“ přikyvuje nový táta Aleš a v seriálu Radiožurnálu přiznává, že je na dceru pyšný.
Dominika chodí do sedmé třídy, z ničeho si nic nedělá, ve vlasech má sponky hvězd, protože miluje vesmír. A taky Asii. Její noví rodiče si myslí, že má ve tváři asijské rysy. Původ naznačily i genetické testy, které jí nechali udělat.
Dominika je s tím v pohodě a na telefonu má fotku korejského zpěváka ze skupiny Stray Kids. „Korea je u mě jednička,“ směje se.
Čtěte také
Před třinácti lety ale život sebevědomé dívky, která vyhrává taneční soutěže, tak jednoduchý nebyl. Jako novorozenou ji odložili do ostravského babyboxu i s placentou. Holčička byla omotaná ručníkem. A navíc měla alkoholový syndrom.
„Čelo měla odřené, asi z nezkušeného porodu. Takže ji museli ošetřit i na hlavě, kde měla škrábance,“ popisuje nový táta Aleš.
„Byla velmi neklidná, špatné přijímala stravu, měla tiky v obličeji. Vyšetření u psycholožky ukázalo alkoholový syndrom. Dominika měla menší abstinenční příznaky,“ vrací se Aleš k miminku, které si před 13 lety odvezl s manželkou domů na Frýdecko-Místecko.
„Jsem ráda, že ty problémy, které jsem měla mít, se mi ztratily,“ doplňuje Dominika. „Pupeční šňůru jsem měla zavázanou tkaničkou. To asi nebyl porod z nemocnice. Muselo to být třeba někde na ulici.“
Sebejistá
Teď stojí Dominika před pražským babyboxem, výlet si udělala jen s tátou, maminka doma hlídá ostatní sourozence.
Dominika je vysoká, má velké světlé oči a v dětství byla blond. „Chvíli jsme si dokonce dělali srandu, že vypadám jako můj táta,“ směje se a dodává:
„Moji rodiče pro mě znamenají celý život. Vím, že se jim můžu se vším svěřit.“
Přesto má nezodpovězené otázky, které míří na biologickou rodinu. „Ty základní, jako proč to udělali. A pak i ty menší, odkud jsou a tak,“ říká.
Jinak se ale moc netrápí. „Nikdo na mě neměl negativní názor, že jsem z babyboxu. Všichni to berou tak, že mě někdo chtěl zachránit.“
„Musíme to brát, jak to je,“ přidává se Aleš. „Myslím, že Dominika má už ve 13 letech představu o svém životě, má jasno.“
„Nějaké řeči ji nedokážou rozházet. A to, že je z babyboxu, nebere jako handicap, ale spíš jako výhodu, že je něčím jiná. Sama se tím prezentuje,“ říká Aleš a přiznává, že je na dceru pyšný.
„Přeju jí, aby byla pořád taková, jaká je. Sebejistá. A šla si vždycky za svým cílem.“
Pokud chcete reagovat na rozhlasový seriál Radiožurnálu Příběhy babyboxu, můžete napsat autorce na e-mail: veronika.hlavacova@rozhlas.cz
V případě, že se Vás babyboxy týkají – máte adoptované dítě z babyboxu nebo jste přímo z babyboxu – můžete se ozvat Evě, mámě tříletého syna Vítka z babyboxu. Buduje komunitu rodin, které spojuje právě téma babyboxu. Cílem je sdílet zkušenosti a hlavně ukázat dětem, že v tom nejsou sami. Email: babyboxrodiny@gmail.com
Související
-
Deníky adopce. Co obnáší adopce dítěte a jak dlouho trvá celý proces?
Lenka a Tomáš nemůžou mít vlastní děti a rozhodli se pro adopci. V novém časosběrném seriálu jsme zmapovali celý adopční proces od podání žádosti až po převzetí dítěte.
-
Deníky adopce 2. Jaký byl pro Lenku a Tomáše první rok s osvojeným synem?
V časosběrném seriálu Radiožurnálu navážeme na seriál Deníky adopce – příběh o Lence a Tomášovi z Ostravska, kteří si před rokem osvojili syna Tobiáše.
-
Mámou potmě V: Alena s Šarlotou oslavily čtvrté narozeniny, společně vaří i čtou
Už pátým rokem sledujeme život nevidomé mámy Aleny. Celý týden v seriálu Mámou potmě uslyšíte, jak se tahle holčičí dvojice měla v roce 2023.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.